Jednovrstevné kotvené hydroizolační střešní systémy z asfaltových pásů

Pro střešní pláště plochých střech se ve stavební praxi v současnosti prosazují i jednovrstevné kotvené systémy na bázi asfaltových modifikovaných pásů, které umožnují spolehlivou a především efektivní realizaci.

U všech jednovrstevných systémů je vždy nutné dodržení zásad pro návrh a provádění těchto systémů. Pokud tomu tak je, pak jednovrstevné asfaltové pásy mají oproti foliovým jednovrstevným hydroizolačním systémům řadu výhod:

vyšší odolnost vůči mechanickým vlivům
vyšší odolnost vůči krupobití
vyšší odolnost vůči sání větru díky své hmotnosti a tuhosti (vzdálenosti jednotlivých řad kotevních prvků pak bývají menší než u fólií, vzhledem k běžné šířce pásů od 1,0 do 1,08 m ( u fólií pak obvykle 1,5 až 2,1 m), položené pásy se nevlní a nekmitají a namáhají tím kotvy mnohem menší dynamickou silou než je tomu u folií)
významná je i snazší defektoskopie poruch a jejich opravitelnost při případném zjištění poškození hydroizolační funkce krytiny, zejména pak u starších povlaků, kdy u starších fólií je často lokální oprava velice obtížná až nemožná.

Asfaltové pásy, určené pro tyto jednovrstevné hydroizolačními systémy, označované na trhu např. UNO, MONO či SOLO, se vyznačují především zvýšenou pevností v tahu (v podélném i příčném směru), vyšší tepelnou stálostí, nízkou hodnotou ohebnosti za nízkých teplot a vysokou rozměrovou stálostí. Požadovaných pevnostních vlastností se dosahuje mimo jiné i použitím vysoce kvalitních výztužných nosných vložek, kombinovaných a spřažených, na bázi polyesteru a skelných vláken. Na první pohled se tyto pásy vyznačují oproti běžným pásům pro dvouvrstevné hydroizolace, větší šířkou podélného spoje: min. 120 mm. Širší přesah pásů ve švu je nutný vzhledem k tomu, že do tohoto přesahu se umisťuje jak mechanické kotvení, tak podélný svár. Celková šířka pásu bývá nejčastěji 1,08 m, někdy se vyrábí i ve standardní šířce asfaltového pásu 1,0 m. Asfaltové pásy pro jednovrstevné střešní hydroizolace se zásadně vyrábějí z modifikovaných asfaltů. V našem podnebním pásmu zcela jednoznačně převažují pásy s asfaltovou hmotou modifikovanou na bázi SBS (tzv. elastomerobitumeny) oproti modifikovaným na bázi APP (tzv. plastomerobitumeny).

Norma ČSN 730605-1, platná od 07/2014, s názvem Požadavky na použití asfaltových pásů, na jednovrstvé hydroizolační systémy pamatuje s tím, že uvádí doporučené min. požadavky na technické parametry těchto pásů (ČSN 730605-1 , tabulka 3). Z vybraných údajů lze připomenout: tloušťka min. 4,6 mm, největší tahová síla (podélně / příčně) ≥ 800 N/5cm, největší protažení (podélně/příčně) ≥ 30 %, rozměrová stálost ≤ 0,3 %, ohebnost při nízké teplotě ≤ - 20 0C (pro pásy typu SBS), odolnost proti stékání při zvýšené teplotě ≥ + 100 0C (pro pásy typu SBS), množství základní asfaltové hmoty ≥ 2 900 g/m2.

Specifika návrhu jednovrstevných hydroizolačních systémů

Z hlediska návrhu jednovrstevného systému je nutné respektovat základní požadavky pro navrhování střešních konstrukcí dle ČSN 731901, ale rovněž i některá specifika jednovrstevných systémů, zejména pak tyto:

jednovrstevný hydroizolační systém se doporučuje navrhovat pro střechy se zvýšeným minimálním spádem, vždy dle doporučení výrobce (výrobcem obvykle doporučovaný minimální spád bývá 3° (cca 5,24 %),
jednovrstevný hydroizolační systém se navrhuje pouze pro střechy, kde tvoří horní hlavní hydroizolační vrstvu (nepochůzné střechy - bez dalších provozních vrstev),
detaily jednovrstvých systémů se vždy doporučují provádět tak, aby tyto konstrukce (úžlabí, prostupy, svislá vytažení, okapní hrany apod.) byly provedeny se zesílením detailu podkladním pásem,
v místech předpokládaného zvýšeného pohybu osob (výstupy na střechu) se doporučuje hydroizolaci rovněž zesílit, případně vhodným způsobem zajistit její ochranu.

V praxi se lze často setkat s chybným návrhem jednovrstevného systému, kdy je hydroizolační pás tohoto typu navržen bez dalších opatření v nedostatečném spádu (např. v úžlabích), nebo navržen jako hlavní hydroizolace v jedné vrstvě na konstrukcích střešních teras. V takovýchto případech, pokud projektant chce z nějakých důvodů použít pás jednovrstevného systému (např. z důvodu jeho lepších mechanických vlastností a pod. ) je vždy nutné použít tento pás v systému dvouvrstvém, tj. v kombinaci s vhodným podkladním pásem, který lze započítat do hydroizolačního souvrství.

Technologie pokládky

Před vlastní montáží pásu je nutné vždy pás rozvinout a ponechat „uvolnit“ ( min. 8 - 12 h před vlastní pokládkou ), teprve poté je možné přikročit k montáži pásu – tímto postupem je minimalizováno riziko vzniku dodatečných deformací pásu při jeho zpracování vznikajících vlivem vnitřního napětí daného výrobním procesem a procesem balení, skladování a pod.

Uvedené pásy se pokládají v jedné vrstvě, jako mechanicky kotvené, běžně s podélným spojem min. 120 - 130 mm a s příčným čelním spojem pak min. 120 až 150 mm, vždy dle doporučení výrobce. Při pokládce je nutné dbát na to, aby čelní spoje sousedních pásů nebyly v jedné linii, ale naopak, aby mezi nimi byly odstupy a vytvářely se tzv. „T-spoje“. Svařování švů u těchto systémů je nejspolehlivější pomocí tzv. „švových“ hořáků v kombinaci s přítlačným válcem. Tato technologie zaručuje kvalitní opracování švů a zároveň se minimalizuje nebezpečí poškození tepelně izolační vrstvy z pěnového polystyrenu EPS. Pokud se použijí pro svařování švů standardní hořáky, opět v kombinaci s přítlačným válcem, pak se doporučuje na takovýchto tepelných izolacích pod jednovrstevný asfaltový pás vložit plošně nebo v pruzích, ochranný asfaltový pás (např. typu V13), chránící tepelnou izolaci od působení plamene při svařování. Doporučuje se provádět kontrolní asfaltový návalek na okraji švu (rovnoměrný, v š. cca 5 - 15 mm), jež je zárukou kvalitně provedeného spoje a je současně snadno vizuálně kontrolovatelný.

Další možností spojení je použít technologii svařování spojů horkým vzduchem. Tato technologie má proti použití svařování plamenem výhodu v zajištění požární bezpečnosti zejména při realizaci skladeb se zateplením pěnovým polystyrenem EPS. Pro svařování pásů se používají obdobné svařovací automaty, jako pro svařování umělohmotných folií, jen s jinou šířkou trysky s ohledem na šířku přesahu u asfaltových pásů.

Fixace jednovrstevného systému

Mechanické kotvení se provádí systémovými kotevními prvky, které se umísťují zásadně do vzájemných přesahů dvou sousedních hydroizolačních pásů, či jejich přířezů. Kotvení je realizováno vždy podle kotevního plánu, který přesně stanovuje rozdělení střechy do jednotlivých zón a počet kotev v těchto zónách. Návrh kotvení vždy zpracovává odborná firma na základě platné evropské normy pro zatížení větrem ČSN EN 1991-1-4 a na základě tahových zkoušek na střeše daného objektu, dle kterých se stanoví vhodný typ kotvy, její základní délka a výpočtová únosnost. Použité kotvící prvky (komplety) musí být určeny pro ploché střechy a s vhodnou antikorozní úpravou (min. 12 Kesternichových cyklů), musí mít certifikát ETA a musí vyhovovat pro kotvení použitého hydroizolačního materiálu do daného podkladu. Pro kotvení hydroizolací z asfaltových pásů používáme podložky a teleskopy z materiálu odolného působení vysokých teplot při svařování švů. Při pokládce pásu na pevný podklad bez tepelné izolace, umisťujeme pod hlavu každého kotvícího prvku kruhovou nebo oválnou přítlačnou podložku určenou pro pevný podklad. V případě pokládky hydroizolace na tepelně izolační materiály používáme komplety šroubu a teleskopu nebo ev. celokovové kotvy s kovovou podložkou, s konstrukcí, která obdobně, jako u teleskopů při našlápnutí chrání hydroizolaci proti protržení hlavou šroubu. V případě pokládky pásů na dřevěné bednění (nebo trapézový plech) je směr kladu pásů vždy kolmý vůči délce prken, resp. kolmý vůči vlnám trapézového plechu. Pokládkou pásů musí být vyloučeno, aby kotvení asfaltového pásu v přesahu neprobíhalo v jediném prkně resp. v jedné vlně trapézového plechu. Okraj podložky pod kotevním šroubem by měl být minimálně 10 mm od vnějšího okraje kotveného pásu – vzdálenost podložky od okraje pásu nesmí být menší. U jednovrstvých systémů je minimální šířka podélného přesahu 120 mm a minimální šířka svaru v místě podložky je pak 60 mm.

Kotvení hydroizolace z asfaltových pásů – jednovrstevný systém

Igor Nechvátal
Büsscher & Hoffmann s.r.o.