Články 2016

Titulka 730605-1.JPG

Tato norma stanovuje minimální technické požadavky na asfaltové pásy, vyrobené podle evropských harmonizovaných norem ČSN EN 13707, ČSN EN 13969 a ČSN EN 13970, určené pro zabudování do staveb v podmínkách České republiky a platí pro potřeby navrhování a provádění staveb podle zvláštních předpisů. Tato norma nestanoví podmínky při uvádění asfaltových pásů na trh podle ČSN EN 13707, ČSN EN 13969 a ČSN EN 13970.

Tyto požadavky mají veliký vliv na výslednou kvalitu asfaltového pásu a následně pak na jeho zpracovatelnost, rychlost, kvalitu pokládky a úsporu plynu (platí pro natavitelné pásy) a v neposlední řadě na životnost a záruku, kterou následně poskytuje realizační firma za své dílo.

KTERÉ TECHNICKÉ PARAMETRY TO ZAJIŠŤUJÍ?

  • Tloušťka pásu, má přesné hranice deklarovaných tolerancí (5 % max. ± 0,2 mm), nelze tedy spoléhat na možnost uvést jakkoli velkou toleranci například někteří výrobci uvádějí tolerance 5 % popř. ± 0,3 mm a větší. Tento parametr má veliký vliv na kvalitu pokládky a záruku – Zaručení minimální tloušťky pásu přímo ovlivňuje kvalitu natavení a nehrozí tak „propálení“ asfaltových pásů a tím i tepelné namáhání (degradace) nosné vložky.
  • Vodotěsnost, v EN se požaduje provedení zkoušky při tlaku vodního sloupce od 2 kPa pro parozábrany, přes 10 kPa pro střešní pásy až po 60 kPa pro pásy pro spodní stavbu. Protože požadavky EN jsou mírné a běžné pásy nemají problém splnit i přísnější kritéria, jsou v ČSN 73 0605-1 požadavky oproti EN zpřísněny. Vyšší nároky na vodotěsnost přímo ovlivňují kvalitu asfaltového pásu a má přímý vliv na záruky.
  • Minimální Tahové vlastnosti, „největší tahová síla“ a „protažení“ jsou dány typem nosné vložky. V kombinaci s dalším parametrem „rozměrová stálost“ jsou naladěny tak, aby pásy měly dobrý předpoklad spolehlivě fungovat v místě zabudování. Vyšší nároky na tahové vlastnosti přímo ovlivňují kvalitu asfaltového pásu a má přímý vliv na kvalitu pokládky a záruky.
  • Rozměrová stálost - stanovuje změny délky asfaltových pásů po vystavení tepelnému zatížení. Tento parametr je důležitý hlavně u asfaltových pásů s nosnou vložkou z polyesterového rouna a minimalizuje možné srážení asfaltových pásů – tím ovlivňuje vzhled povlakové hydroizolace, kvalitu pokládky a má velký vliv na záruky.
  • Ohebnost za nízkých teplot, je dána do určité míry množstvím a kvalitou modifikátoru a plniv v asfaltové krycí hmotě a kvalitou homogenity asfaltové směsi. Přímo ovlivňuje taktéž parametr Stékavost pří zvýšené teplotě. Tyto parametry mají vliv na flexibilitu asfaltových pásů, zpracovatelnost při nižších teplotách, tepelnou odolnost a tím přímo ovlivňují záruky, životnost pásů a kvalitu pokládky.
  • Množství asfaltu bez plnidel – stanovuje se nad rámec běžně deklarovaných parametrů a patří k jednomu z nejdůležitějších parametrů ovlivňující kvalitu asfaltových pásu. Stanoví se extrakcí popsanou v příloze ČSN 73 0605-1. Má přímý vliv na zpracovatelnost, rychlost, kvalitu pokládky a úsporu plynu a v neposlední řadě na životnost a záruku. Konkrétně pak na lepší homogenitu roztaveného asfaltu při nižší teplotě a tím i kvalitnější natavení a z toho vyplývající prodloužená životnost.

KOMU JE NORMA URČENA A KOMU SLOUŽÍ?

Norma je určena projektantům, investorům, realizačním firmám nebo dodavatelům, kterým slouží jako podklad pro stanovení odpovídající úrovně kvality asfaltových pásů v různých místech zabudování.

  • Slouží k ochraně spotřebitelů a uživatelů asfaltových hydroizolací. Realizace povlakových hydroizolací dle ČSN 73 0605-1 minimalizuje možné problémy na minimum.
  • Ochraně prováděcích firem před případnými soudními spory pokud použijí výběr asfaltových izolačních pásů dle ČSN 73 0605-1, samozřejmě, že vliv na kvalitu má i technologická kázeň a správný postup při aplikaci asfaltových pásů.
  • Pomoci projektantům při návrhu povlakové hydroizolace z asfaltových pásů, kdy se mohou odkazovat na ČSN 73 0605-1 a popř. upřesnit pouze minimální tloušťku jednotlivých pásů
  • Samozřejmosti je vliv na ekologii a environmentální politiku, kdy takto správně navržená povlaková hydroizolace má vliv na trvanlivost a zamezuje tímto možné časté opravy a z toho vyplývající nakládání s odpady. Je to příspěvek normy k zajištění udržitelnosti, environmentální a sociální zodpovědnosti výrobců asfaltových hydroizolačních materiálů.

Aleš Kupka

Předsedav SVAP z.s.
www.asfaltovepasy.cz

66-01

Radon je radioaktivní plyn, je bezbarvý, bez chuti a zápachu, chemicky netečný a je v různé míře přítomný v horninách a v půdách na povrchu Země.
Vdechování radonu nebo jeho produktů má negativní vliv na lidský organismus. Proto je velmi důležité prostory budov chránit hydroizolacemi, které jsou určené a byly testované proti působení radonu z podloží. Území, na kterém jsou koncentrace radonu škodlivé, jsou u nás poměrně rozsáhlé.

Mapa výskytu radonu v České Republice

mapa

Jak je z výše uvedené mapy zřejmé, radon se v Česku vyskytuje v blízkém okolí spodních staveb více méně všude. Při výskytu radonu v podloží se v prostorech spodní stavby musí vybudovat hydroizolace proti radonu, nebo protiradonové hydroizolace doplnit dalšími konstrukcemi, které také budou bránit pronikání radonu do interiéru budov.

Návrh konstrukcí proti nepříznivému působení radonu z podloží by měl řešit projekt stavby. Hydroizolace jsou v projektech staveb někdy uvedeny nebo popsány příliš obecně, a bohužel také v celé řadě projektů se vyskytují i nevhodné hydroizolace. Příkladem nevhodných hydroizolací proti radonu jsou oxidované asfaltové pásy s hliníkovou nosnou vložkou, které se s ohledem na postup výstavby některých budov mají pokládat v zimním období (např. v lednu nebo v únoru). Na stavbách také někdy dochází k rozhodnutí o použití konkrétních hydroizolačních výrobků „těsně“ před zahájením realizace izolací spodní stavby.

Přitom u stavebních konstrukcí spodní stavby, které je nutné chránit proti tlakové vodě, nebo proti působení radonu z podloží, mají hydroizolace velký význam.

Podkladem návrhu hydroizolací proti radonu je měření výskytu radonu

Základním výchozím podkladem pro návrh hydroizolací proti radonu zpravidla slouží protokol o měření výskytu radonu v místě stavby.

V závěru protokolu z měření výskytu radonu nebo v závěru odborného posudku týkající se výskytu radonu v podloží bývá uvedený vysoký, střední nebo nízký radonový index pozemku.

Návrh hydroizolací proti radonu se ověřuje výpočtem

Hydroizolace proti radonu je potřeba navrhnout a ověřit výpočtem podle ČSN 73 0601, a to na základě změřených hodnot radonu, určení propustnosti zeminy, podle tvaru a typu budovy, osazení budovy v terénu atd.

Pro stanovení radonového indexu (dříve rizika) pozemku má velký vliv propustnost zeminy v podloží stavby.

Na volbu asfaltových pásů proti radonu má také velký vliv skutečnost, zda se jedná o podsklepenou nebo nepodsklepenou budovu.
U podsklepené budovy je nutné navrhnout hydroizolaci spodní stavby ze dvou nebo i více vrstev asfaltových pásů, které odpovídají požadavkům ČSN 73 0605-1 pro použití v oblastech s výskytem tlakové vody.

Navrhovat a používat by se měly pouze asfaltové pásy, u kterých byl změřený Součinitel difuze radonu v autorizované laboratoři, a také asfaltové hydroizolační pásy o dostatečné mechanické pevnosti, které jsou provedené spojitě, jako obálka konstrukcí spodní stavby.

Připomeňme si, že asfaltové pásy s nedostatečně pevnou nosnou vložkou použité v jedné vrstvě znamenají u stavby s výskytem radonu obrovské riziko. Přetržený nebo mechanicky poškozený asfaltový pás, v oblasti poruchy hydroizolace, budovu nechrání ani proti vodě a ani proti radonu.

Při vysokém a středním radonovém indexu, při výskytu radonu v podloží je nutné věnovat zvýšenou pozornost nejen hydroizolačním materiálům a montáži hydroizolací v jednotlivých plochách, ale především je nutné provést vodotěsné a plynotěsné hydroizolace u detailů, u prostupů potrubí, etapové spoje, dilatace atd.

I plastové potrubí kanalizace je možné nejdříve opracovat samolepícími pásy a pak natavitelnými modifikovanými pásy. Na celé řadě staveb se bohužel také vyskytují různé konstrukce, viz. obrázek 1 a 2, které je při výskytu radonu v podloží stavby potřeba řešit již ve fázi projektu zela jiným způsobem.

Obr. 1: armatura z podkladního železo-betonu prochází skrz hydroizolace
Obr. 1

Obr. 2: nevhodný přívod elektroinstalací pomocí „husích krků“.
Obr. 2

Prostupy různých instalací skrz hydroizolace je možné řešit pomocí různých průchodek a pomocí přírubových spojů. Z obrázku 1 je zřejmé, že vyztužení stavebních konstrukcí budovy bez prostupů skrz hydroizolace znamená pro projektanty konstrukcí a odborníky na statiku staveb navrhnout jiné řešení.

Příklad skladby podlahy, hydroizolací spodní stavby proti radonu, obrázek 3:

obrázek 3

Vzhledem k tomu, že v mnoha případech staveb není jisté období roku, do kterého připadne montáž hydroizolací proti radonu, tak je potřeba do skladeb konstrukcí spodních staveb navrhovat modifikované asfaltové pásy.

Stavební činnosti, které v prostoru spodní stavby obvykle probíhají, jsou pro hydroizolace poměrně nebezpečné.
Právě proto je potřeba u hydroizolací spodních staveb používat kvalitní modifikované asfaltové pásy, které mají výrazně vyšší hydroizolační spolehlivost než například běžné fólie na bázi mPVC.

Modifikované asfaltové pásy se obvykle provádějí jako dvouvrstvé hydroizolace, mají větší odolnost proti mechanickému poškození, mají také větší tloušťku a celoplošně se natavují se vzájemným prostřídáním spojů.

Časté otázky ze stavební praxe

Jednou z velmi často kladených otázek, bývá: „Zda je možné při středním radonovém indexu stavby použít jednovrstvou hydroizolaci, například modifikovaný asfaltový pás typu AL+V S40 ? “ Velice často se ptají stavebníci, kteří řeší hydroizolace proti radonu u nepodsklepených budov.

Asfaltové pásy s hliníkovou vložkou, (včetně kašírování hliníkové vložky skleněnou rohoží 60 g/m2), nesmí být u stavebních konstrukcí, kde se předpokládá jejich pohyb, nerovnoměrné sedání budovy nebo dotvarování konstrukcí spodní stavby, použity samostatně !

Při vysokém radonovém indexu se i modifikované asfaltové pásy s hliníkovou vložkou, podle obr. 3, používají v kombinaci s asfaltovými pásy, které mají nosnou vložku například ze skleněné tkaniny G, která má vysokou pevnost v podélném i příčném směru a může být plošně natavena na napenetrovaný betonový podklad, nebo na izolační přizdívku.

Lepší difúzní parametry x pevnost asfaltových pásů

Asfaltové pásy s hliníkovou vložkou, mají zpravidla o řád nižší hodnotu Součinitele difúzního odporu radonu než modifikované asfaltové pásy s nosnou vložkou ze skleněné tkaniny nebo z polyesterové rohože. Modifikované asfaltové pásy s nosnou vložkou ze skleněné tkaniny nebo z polyesterové rohože mají dvakrát až třikrát vyšší pevnost v podélném i příčném směru.

U konstrukcí spodní stavby se vyskytuje celá řada různých zatížení, která působí i na hydroizolace. Hydroizolace spodní stavby i hydroizolace proti radonu by měly mít dostatečnou pevnost proti přetržení a příznivé technické vlastnosti pro jejich zpracování v podmínkách spodní stavby. Při jejich montáži je potřeba také zohlednit provozní a klimatické podmínky na stavbě.

Ing. Jaroslav Brychta, CSc.

autorizovaný inženýr pro pozemní stavby
stavební technik KVK PARABIT, a.s.

64-01

Součásti výbavy dobrého izolatéra je, mimo jeho manuální dovednosti, také vhodné nářadí pro kvalitní zpracování asfaltových pásů. Izolatérům je dostupný široký sortiment nářadí ve specializovaných prodejnách, nebo přímo u dodavatelů asfaltových pásů a v posledních letech, také v nabídce specializovaných elektronických obchodů na internetu.

Pro izolatéra je základním a nejobvyklejším prostředkem pro technologické zpracování asfaltového pásu plamen. Plamen je aplikován na pás, pásy či tvarovky, pomocí hořáku. Běžně dostupné sady hořáků jsou mosazné a titanové. Primárně je lze zatřídit podle velikosti. Na základě toho jsou pak vhodné pro plochu, či detaily.

Řada pro opracování detailů má průměr hořáku 28 mm, 32 mm, 34 mm a 35 mm. Hořáky dodávají dostatečně přímý, soustředěný, výkonný a účinný plamen pro precizní a přesnou práci na menších plochách nebo liniích.

Univerzálnější řadou je sada hořáků o průměrech 40 mm, 50 mm, 55 mm, 60 mm a 70 mm. Poskytují dostatečný rozsah a výkon plamene zejména pro vaření asfaltových pásů v ploše.

Vhodným doplňkem hořáků je vestavěný piezoelektrický zapalovač, který umožňuje aktivaci plamene přímo na hořáku, bez nutnosti použití samostatného zapalovače.

Hořák je osazen na prodlužovací trubce. Ty jsou opět dostupné v několika různých délkách tak, aby umožnily izolatérovi pohodlné vedení a směrování hořáku, v závislosti na prováděné činnosti. Pro detaily či práci ve stísněných podmínkách jsou vhodnější kratší trubice, od 100 do 400 mm. Pro práci v ploše pak zase delší trubice od 500 do 1000 mm. Trubice jsou doporučeny nikoli přímé, ale v místě před hořákem vyhnuté pod úhlem cca 20°-30°, dle výrobce, a umožňující tak lepší variabilitu směrování plamene. Izolatéři obvykle používají pro práci s asfaltovými pásy hořák jednoramenný, se kterými mají dobrou kontrolu nad směrem a intenzitou plamene a tím i nad požadovanou technologií tavení. Výjimečně lze využít i dvouramenných hořáků, např. pro velké plochy. Požívání víceřadých hořáků, tzv. kombajnů z technologických důvodů nedoporučujeme.

Obr. 1
Obr. 1 – Sestava hořáků pro vaření asfaltových pásů

Obr. 2
Obr. 2 – Sada detailových hořáků

Obr. 3
Obr. 3 – Prodlužovací trubice

Obr. 4
Obr. 4 – sada hořáků pro plochu vč. trubic a regulace

Obr. 5
Obr. 5 – dvojitá regulace s rukojetí

Obr. 6
Obr. 6 – jednoduchá regulace a regulátor tlaku

Prodlužovací tyč je našroubována na držáku. Součástí držáku je regulace. Jednoduchá má využití u menších hořáků, u větších se s výhodou využije regulace dvojitá. Je možné využít přímou regulaci šroubovacím ventilem, anebo proměnnou regulaci přidaným ventilem s rukojetí ovládanou stiskem. Praktickým doplňkem, zejména kratších prodlužovacích tyčí s detailovými hořáky je stojánek. Jedná se ocelová ramena umožňující odložení hořáku bez rizika poškození odkládací plochy.

Obr. 7
Obr. 7 – Detailový hořák na krátké tyči se stojanem

Pro připojení držáku na zdroj plynu, se využívají vysokotlaké hadice, dodávané v délkách od jednoho do řádově desítek metrů délky. Připojení k jednotlivým typům plynových bomb je vhodné provádět přes regulační ventil s pojistkou a manometrem. Pro hořáky se využívají tlakové láhve plněné směsí propan-butanu s obsahem 2 kg, 5kg, 10 kg a 33 kg. Láhev s obsahem 2 kg je možno použít s hadicí bez regulátoru tlaku. K lahvím 10 kg a 33 kg je možno využít při práci manipulačních vozíků, které rovněž dle typu jsou schopny i zajistit stabilitu lahví na stavbě.

Dalším důležitým nářadím je izolatérská špachtle. Špachtle je ve tvaru kapky, na špici ukončená obloukem malého poloměru, který umožňuje snadnou práci s detaily a spoji asfaltového pásu bez rizika jeho poškození ostrou špicí. Díky oblouku nedochází při opracování detailů ke strhávání asfaltu v linii, ale k jeho rozprostření a opracování obloukovou hranou špachtle. Izolatérská špachtle má dřevěné nebo plastové držadlo. Při práci s pásy a plamenem pak kovovou část špachtle izolatér průběžně nahřívá, aby tak zabránil slepování a hromadění asfaltové hmoty na nástroji.

Obr. 8
Obr. 8 – Izolatérská špachtle

Pro vytváření homogenního a geometricky pravidelného spoje se využívá velký přítlačný válec na ocelové vodicí tyči. Ocelový válec se přikládá k prováděnému spoji v blízkosti hrany horního pásu tak, aby nedošlo k jeho styku s vytlačenou asfaltovou hmotou, ale při tom, aby zabezpečil svou vahou rovnoměrné zatížení na spoje a tím i vytlačení požadovaného množství roztavené asfaltové hmoty obou svařovaných pásů.

Obr. 9
Obr. 9 – Přítlačný ocelový válec

Variantou je dvojitý přítlačný válec - Roller, využívaný zejména pro samolepicí asfaltové pásy. Válečky je možno využít přímo, s manipulací za madlo spojující oba válce, nebo lze na madlo osadit teleskopickou tyč. Válce se využívají k docílení dostatečného přítlaku na spoje.

Obr. 10
Obr. 10 – Dvojitý přítlačný válec na samolepicí asfaltové pásy

Další důležitou součástí výzbroje izolatéra je nůž. Jedná se o speciální nože, nejlépe kovové konstrukce, s výměnnými čepelemi. Čepele jsou z důvodu bezpečnosti zasouvací. Variabilně jsou k dispozici nože jedno, nebo dvou čepelové. Snadný mechanizmus většiny těchto nožů umožňuje rychlou výměnu čepelí. Součástí nože může být i zásobník čepelí. Je vhodné pracovat s čepelemi jak rovnými tak s háčkem. Čepel s háčkem umožňuje snadné řezání asfaltových pásů, jak v liniových řezech v ploše, tak i pro tvarování pásu pro detaily, snadno se s ní provádí kruhové, či obloukové řezy, slouží také k nařezání linií. Tvar háčku čepele navíc omezuje riziko poškození podkladu. Čepel s rovnou špičkou používáme tam, kde by se naopak háček zachytával o podklad či o některou z vrstev asfaltového pásu. Jedná se například o řezy samolepicích pásů či o jemné nařezávání separačních silikonových fólií na samolepicích asfaltových pásech. U ostré přímé čepele je nutno dbát zvýšené opatrnosti z důvodů proříznutí podkladu. Z praktických důvodů je vhodné mít k dispozici při práci oba druhy čepele.

Obr. 11
Obr. 11 – Izolatérský nůž, čepele s háčkem, metr

K pohodlnému odvíjení role při vaření slouží vodicí tyč. Jedná se o kovovou tyč délky 600-900 mm s jednostranně připojeným držadlem délky cca 1350 mm. Kovová tyč může být opatřena pro snadnější odvalování válečky s ložisky. Poskytuje vhodný nástroj pro kontrolované odbalování role bez rizika poškození asfaltové hmoty na povrchu role. Další variantou tohoto nástroje jsou odvalovací háky. S háky je třeba dbát opatrnosti při odbalování role a jeho možnému kontaktu s rozehřátou asfaltovou hmotou, aby nedocházelo k jejímu strhávání či odhalování nosné vložky pásu.

Podobnými nástroji na dlouhé rukojeti jsou také doplňkové válce. Jedná se například o vysoušecí válec. Nebo o velký přítlačný válec pro plochu.

Doplňkovým, nikoli však nedůležitým, typem nářadí pro izolatéra jsou také měřicí a značkovací pomůcky. Využívá se svinovacích metrů a pásem, klasických skládacích metrů. Pro značení se využívá speciálních permanentních popisovačů několika možných barev od bílé až po černou vč. barev reflexních, grafitových tužek apod. Pro dodržení přímého směru je vhodný navíječ s úderným provázkem a pudrem.

Práce izolatéra se většinou neomezuje na samotné vaření asfaltových pásů. Na tuto technologii je navázána další řada procesů, jako je mechanické kotvení, instalace doplňkových prvků apod. Proto by ve výbavě pracovní čety neměla chybět brašna či bedna s praktickým manuálním nářadím od šroubováku, přes nůžky po vybrané typy kleští. Stejně tak se neobejde bez vrtacího a šroubovacího nářadí, pro připojení do elektrické sítě či akumulátorového typu s příslušnými vrtacími, šroubovacími a prodlužovacími nástroji.

Ing. Tomáš Kafka
Technik pro stavební materiály
DEK a.s.

foto02.jpg

Návrh hydroizolace a proces jeho provedení by měl směřovat k co nejdokonalejšímu splnění ochrany budov proti pronikání vody do jejich částí. Způsob použití a dodržení zásad zpracování konkrétních výrobků je nutné dodržet, aby bylo docíleno bezvadné funkce dané vrstvy, popřípadě souvrství.

Příprava podkladu

Bezproblémovému zpracování asfaltových pásů by měla předcházet kontrola kvality dodaného typu materiálu, důsledná přejímka podkladních konstrukcí před vlastní pokládkou a příprava materiálu pro pokládku. Povrch podkladní konstrukce musí být suchý, bez sněhu a námrazy, prostý hrubých nečistot, ostrých hran a mastných skvrn. Pro dosažení potřebné soudržnosti první vrstvy asfaltových pásů s podkladem, a tím zajištění skladby proti účinkům sání větru, je potřebné provést před pokládkou nátěr podkladní konstrukce vhodným penetračním nátěrem. U plochých střech by měla být dodržena rovinnost a minimální spád 2 % tak, aby nedocházelo k dlouhodobému stání srážkové vody na finální hydroizolaci. Důslednost v těchto etapách snižuje riziko pozdějších problémů s realizací díla. Vliv na další zpracování má i uložení materiálu. Je nezbytné dodržet zásady skladování. Role asfaltových pásů je potřeba skladovat stojící v suchu, v místech chráněných před přehřátím a před přímým slunečním svitem. Pokud vlivem skladování dojde k deformaci okraje pásů (zborcení vlivem tepla) má takto poškozený okraj pásu vliv na kvalitu svaření podélného spoje.

Podélný a příčný přesah

Obr. 1
Obr. 1

U plnoplošně navařeného systému by měly být provedeny podélné spoje s přesahem minimálně 80 mm a příčné s minimálním přesahem 120 mm. U příčných spojů je nutné provést na konci spodního pásu diagonální seříznutí přesahu. Rovněž je nezbytné u spodního pásu příčného spoje provést zatavení nebo odstranění břidličného posypu finálních pásů v celé šíři příčných přesahů (obr.1). Pokud tyto úkony nebudou kvalitně provedeny, nelze docílit pevného a vodotěsného spojení pásů. Tuto zásadu je nutné dodržet i při opracování detailů, kde se navařování na prostor pásu ošetřený břidličným či jiným ochranným posypem téměř nelze vyhnout. Při správném prohřátí asfaltové hmoty a svaření přesahů vznikne podél spoje asfaltový návalek v šíři cca 8 mm. Takový návalek není v žádném případě chybou, právě naopak lze využít k vizuální kontrole provedení díla. Není tedy potřeba jej zasypávat břidličným, popřípadě keramickým posypem.

Obr. 2 Schéma
Obr. 2 Schéma

Obr. 2 Foto
Obr. 2 Foto

Obr. 3 Schéma
Obr. 3 Schéma

Obr. 3 Foto
Obr. 3 Foto

Pro bezpečnost v místech detailů prostupů, ale i ukončení hydroizolace je výhodné tato místa zesílit více vrstvami. Toto opatření má však omezenou účinnost pokud se neprovede stupňovitě. To znamená, že následná vrstva by vždy měla být ukončena alespoň 60 mm za ukončením předchozí vrstvy (obr. 2). Tímto postupem dojde k zajištění předchozího ukončení. Tento způsob je velice důležitý v návaznosti povlakové krytiny z asfaltových pásů na klempířské prvky, jako jsou okapní plechy nebo závětrné lišty. U spodní stavby je stupňovité zakončení jednotlivých vrstev, zvláště u etapového spoje, zásadním předpokladem bezpečné funkce hydroizolace. Princip vzájemného zajištění vrstev je vhodné dodržet i v ploše. Je samozřejmé, že u vícevrstvých systémů musí být jednotlivé vrstvy k sobě celistvě svařeny v plné ploše. Kladení jednotlivých řad pásů musí být započato tak, aby nedocházelo k lineárním příčným spojům (křížové spoje). Příčné spoje další řady by měly být vzdáleny od příčného spoje předchozí řady minimálně 300 mm, lépe 500 mm. Další vrstvu asfaltových pásů je nejlépe zahájit uprostřed pásů podkladní vrstvy. Vždy je potřeba zamezit vrstvení podélných spojů na sebe. Jednotlivé vrstvy pokládejte ve stejném směru. Tak docílíte toho, že následná vrstva bude jistit spoj vrstvy předchozí viz obr. 3. Význam tohoto postupu spočívá nejen v pojištění hydroizolační funkce souvrství, ale spočívá i v pevnostním zajištění místa, kde logicky nemá nosná vložka kontinuální průběh. Při kvalitním homogenním provaření spojů a vrstev vznikne celistvá povlaková krytina střechy, která je schopna dlouhodobě plnit svoji hydroizolační funkci.

Lubomír Pech
Charvát a.s.

ikona_100.jpg

Investor, vlastnící starší střechu, hledá řešení, jak její, mnohdy silně degradovaný hydroizolační systém, opravit. Setkáváme se s provedeními, kde návrh a realizaci uskutečnil laik a kdy nejlevnější řešení nemusí být vždy úplně funkční - viz obr.1,2,3.


obr.1

obr.2

obr.3

Na co je potřeba se zaměřit

Musí se brát v úvahu zabudovaná vlhkost stávajícího střešního systému, musí se zkontrolovat těsnost, průchodnost a kapacita stávajících vpustí a zároveň doprojektovat zabezpečovací systémy proti pádu osob z výšky, které většinou u starších střech chybí. S návrhem nové hydroizolace souvisí u méně zateplených střech i návrh tepelné izolace, který mnohdy dořeší i potřebné nové spádování střechy. Zvýšení tloušťky tepelné izolace může mít za následek i navýšení atiky. V praxi se setkáváme se střechami již několikrát opravovanými s pěti i šesti vrstvami asfaltových pásů, které bývají doplněny různými nátěry. Celková tloušťka se může pohybovat i kolem 5 cm. Toto souvrství může ještě obsahovat i v dnešní době térové složky. Potom je lepší původní vrstvy odstranit, což je však ekonomicky velmi nákladné. Současně bychom měli dbát i na statické namáhání střešní konstrukce (vliv odlehčení, následné možné přitížení, vliv nahodilého bodového zatížení během realizace), a to hlavně u subtilnějších nosných konstrukcí.

Možnosti sanace střech

S ohledem na stávající stav hydroizolace a s tím souvisejícím množstvím zabudované vlhkosti a požadavky na tepelné izolace se vyskytují tyto varianty sanací:

  • bez zateplení (dodatečného přiteplení)
    • jednovrstvá
    • dvouvrstvá
  • se zateplením
    • jednovrstvá
    • dvouvrstvá

Specifika mikroventilačních pásů

Úkolem mikroventilačních pásů je ve spojení s vhodnými stavebními detaily minimalizovat účinky zabudované vlhkosti pod nově provedenou hydroizolační vrstvou. Dříve se k tomuto účelu používal jednoduchý oxidovaný nebo modifikovaný pás tl. 1 až 2 mm s kruhovými otvory (viz. obr. 4)


obr.4

obr.5

volně položený „na sraz“, který sloužil jako pomocná separační mezivrstva. Povrchy pásů byly opatřeny buď jemnozrnným posypemnebo polypropylenovým rounem. Po následném natavení plnohodnotného hydroizolačního pásu došlo po spálení separačního rouna v místě otvoru k částečnému podtečení asfaltu pod pomocný pás a tím k jeho fixaci. Vlastní hydroizolační pás byl k podkladu přivařen přes otvory mikroventilačního pásu.
Dnešní technologie výroby umožňuje vyrobit natavovací pásy se speciální úpravou spodní vrstvy tak, že požadavek mikroventilace může být zajištěn bez použití mezivrstvy (obr. 5). Připevnění k podkladu většinou zajišťuje rychlonatavovací asfalt, který podle výrobce může být nanesen v pruzích nebo bodech různých tvarů. Mezi těmito pruhy nebo body pak zůstávají „kanálky“, do kterých se pak může rozptýlit uzavřená vlhkost. Vodní páry pak eventuální úpravou obvodového detailu střechy mohou expandovat do ovzduší.
Tyto pásy by také samozřejmě měly splňovat minimální požadavky na technické parametry dle ČSN 730605-1, Požadavky na použití asfaltových pásů.

a) Sanace bez zateplení (bez dodatečného zateplení)

Pokud se investor rozhodne pro regeneraci stávajících vrstev včas a pokud se nejedná o střechu se zvýšeným provozem, stačí provést sanaci v jedné vrstvě. V případě opačném je vhodnější provést sanaci dvouvrstvou. Pak by měl být pro mikroventilaci uzpůsoben podkladní pás. Vrchní vrstvu pak tvoří klasický natavovací pás.

Pokládka mikroventilačních pásů
Požadavky na natavování mikroventilačních pásů se neliší od pravidel natavování klasických natavovacích pásů. Větší pozornost je však třeba věnovat době a intenzitě zahřívání spodní vrstvy tak, aby skutečně došlo k přitavení k podkladu přes rychlonatavovací pruhy nebo body. V případě, že dojde k přílišnému přehřátí asfaltu, může dojít k celoplošnému přitavení a tím mikroventilační efekt zmizí (obr. 6 – v tomto demonstračním případě nebyl použit penetrační nátěr, aby vynikla kresba odvětrávacích „kanálků“).


obr.6

Před aplikací pásů je vhodné prořezat boule a odstranit nerovnosti, povrch střešního pláště vyspravit a opatřit ho penetračním nátěrem. V případě, že vrchní vrstvu střešního pláště tvoří pás s posypem břidlicí, je nutné střechu důkladně zamést, odstranit veškeré volné částice a opět povrch napenetrovat. Pásy jsou natavovány s minimálním přesahem podélných spojů 8 cm a příčných spojů 12 cm. Sklon střechy musí být ≥ 2%.

b) Sanace se zateplením

Volba způsobu připevnění tepelné izolace k podkladu a zajištění celé konstrukce střešního systému proti sání větru závisí právě na typu použití tepelné izolace a ovlivňuje typ použitých hydroizolačních pásů.

ba) s jednou vrstvou hydroizolace

Pokud je nutné zateplení, může být použit jednovrstevný kotvený systém (viz článek Jednovrstevné kotvené hydroizolační systémy z asfaltových pásů) nebo lepený střešní systém. V obou případech zde mezi jednotlivými vrstvami může dojít k volnému rozptýlení eventuálně vzniklých vodních par. Aby však byla umožněna mikroventilace v případě lepeného systému, musí být tepelná izolace i hydroizolační pás lepeny v pruzích nikoliv celoplošně.

bb) se dvěma vrstvami hydroizolace

Jestliže se investor rozhodne použít dvouvrstevný hydroizolační systém, může být kotvený nebo lepený v kombinaci s navařováním. V tomto případě je však kotvený nebo lepený podkladní pás a vrchní pás je pak celoplošně navařen. V současné době se stále více uplatňují ve spojení s polystyrenem podkladní pásy samolepicí, které se většinou lepí celoplošně. Na trhu ale existují i samolepicí pásy, které jsou samolepicí hmotou přilepeny pouze bodově nebo v pruzích a tak fungují rovněž jako pásy mikroventilační. V tomto případě se jedná o pásy s vysokou užitnou hodnotou a výbornými lepicími vlastnostmi lepicí asfaltové hmoty, které i přes nižší kontaktní plochu, splňují statické požadavky na sání větru.

Ivo Lněnička
Georg Börner, Chemisches Werk für Dach- und Bautenschutz GmbH & Co.
organizační složka Praha

node58-02.jpg

Pro střešní pláště plochých střech se ve stavební praxi v současnosti prosazují i jednovrstevné kotvené systémy na bázi asfaltových modifikovaných pásů, které umožnují spolehlivou a především efektivní realizaci.

U všech jednovrstevných systémů je vždy nutné dodržení zásad pro návrh a provádění těchto systémů. Pokud tomu tak je, pak jednovrstevné asfaltové pásy mají oproti foliovým jednovrstevným hydroizolačním systémům řadu výhod:

  • vyšší odolnost vůči mechanickým vlivům
  • vyšší odolnost vůči krupobití
  • vyšší odolnost vůči sání větru díky své hmotnosti a tuhosti (vzdálenosti jednotlivých řad kotevních prvků pak bývají menší než u fólií, vzhledem k běžné šířce pásů od 1,0 do 1,08 m ( u fólií pak obvykle 1,5 až 2,1 m), položené pásy se nevlní a nekmitají a namáhají tím kotvy mnohem menší dynamickou silou než je tomu u folií)
  • významná je i snazší defektoskopie poruch a jejich opravitelnost při případném zjištění poškození hydroizolační funkce krytiny, zejména pak u starších povlaků, kdy u starších fólií je často lokální oprava velice obtížná až nemožná.

Obr. 1

Asfaltové pásy, určené pro tyto jednovrstevné hydroizolačními systémy, označované na trhu např. UNO, MONO či SOLO, se vyznačují především zvýšenou pevností v tahu (v podélném i příčném směru), vyšší tepelnou stálostí, nízkou hodnotou ohebnosti za nízkých teplot a vysokou rozměrovou stálostí. Požadovaných pevnostních vlastností se dosahuje mimo jiné i použitím vysoce kvalitních výztužných nosných vložek, kombinovaných a spřažených, na bázi polyesteru a skelných vláken. Na první pohled se tyto pásy vyznačují oproti běžným pásům pro dvouvrstevné hydroizolace, větší šířkou podélného spoje: min. 120 mm. Širší přesah pásů ve švu je nutný vzhledem k tomu, že do tohoto přesahu se umisťuje jak mechanické kotvení, tak podélný svár. Celková šířka pásu bývá nejčastěji 1,08 m, někdy se vyrábí i ve standardní šířce asfaltového pásu 1,0 m. Asfaltové pásy pro jednovrstevné střešní hydroizolace se zásadně vyrábějí z modifikovaných asfaltů. V našem podnebním pásmu zcela jednoznačně převažují pásy s asfaltovou hmotou modifikovanou na bázi SBS (tzv. elastomerobitumeny) oproti modifikovaným na bázi APP (tzv. plastomerobitumeny).

Norma ČSN 730605-1, platná od 07/2014, s názvem Požadavky na použití asfaltových pásů, na jednovrstvé hydroizolační systémy pamatuje s tím, že uvádí doporučené min. požadavky na technické parametry těchto pásů (ČSN 730605-1 , tabulka 3). Z vybraných údajů lze připomenout: tloušťka min. 4,6 mm, největší tahová síla (podélně / příčně) ≥ 800 N/5cm, největší protažení (podélně/příčně) ≥ 30 %, rozměrová stálost ≤ 0,3 %, ohebnost při nízké teplotě ≤ - 20 0C (pro pásy typu SBS), odolnost proti stékání při zvýšené teplotě ≥ + 100 0C (pro pásy typu SBS), množství základní asfaltové hmoty ≥ 2 900 g/m2.

Specifika návrhu jednovrstevných hydroizolačních systémů

Z hlediska návrhu jednovrstevného systému je nutné respektovat základní požadavky pro navrhování střešních konstrukcí dle ČSN 731901, ale rovněž i některá specifika jednovrstevných systémů, zejména pak tyto:

  • jednovrstevný hydroizolační systém se doporučuje navrhovat pro střechy se zvýšeným minimálním spádem, vždy dle doporučení výrobce (výrobcem obvykle doporučovaný minimální spád bývá 3° (cca 5,24 %),
  • jednovrstevný hydroizolační systém se navrhuje pouze pro střechy, kde tvoří horní hlavní hydroizolační vrstvu (nepochůzné střechy - bez dalších provozních vrstev),
  • detaily jednovrstvých systémů se vždy doporučují provádět tak, aby tyto konstrukce (úžlabí, prostupy, svislá vytažení, okapní hrany apod.) byly provedeny se zesílením detailu podkladním pásem,
  • v místech předpokládaného zvýšeného pohybu osob (výstupy na střechu) se doporučuje hydroizolaci rovněž zesílit, případně vhodným způsobem zajistit její ochranu.

V praxi se lze často setkat s chybným návrhem jednovrstevného systému, kdy je hydroizolační pás tohoto typu navržen bez dalších opatření v nedostatečném spádu (např. v úžlabích), nebo navržen jako hlavní hydroizolace v jedné vrstvě na konstrukcích střešních teras. V takovýchto případech, pokud projektant chce z nějakých důvodů použít pás jednovrstevného systému (např. z důvodu jeho lepších mechanických vlastností a pod. ) je vždy nutné použít tento pás v systému dvouvrstvém, tj. v kombinaci s vhodným podkladním pásem, který lze započítat do hydroizolačního souvrství.

Technologie pokládky

Před vlastní montáží pásu je nutné vždy pás rozvinout a ponechat „uvolnit“ ( min. 8 - 12 h před vlastní pokládkou ), teprve poté je možné přikročit k montáži pásu – tímto postupem je minimalizováno riziko vzniku dodatečných deformací pásu při jeho zpracování vznikajících vlivem vnitřního napětí daného výrobním procesem a procesem balení, skladování a pod.

Uvedené pásy se pokládají v jedné vrstvě, jako mechanicky kotvené, běžně s podélným spojem min. 120 - 130 mm a s příčným čelním spojem pak min. 120 až 150 mm, vždy dle doporučení výrobce. Při pokládce je nutné dbát na to, aby čelní spoje sousedních pásů nebyly v jedné linii, ale naopak, aby mezi nimi byly odstupy a vytvářely se tzv. „T-spoje“. Svařování švů u těchto systémů je nejspolehlivější pomocí tzv. „švových“ hořáků v kombinaci s přítlačným válcem. Tato technologie zaručuje kvalitní opracování švů a zároveň se minimalizuje nebezpečí poškození tepelně izolační vrstvy z pěnového polystyrenu EPS. Pokud se použijí pro svařování švů standardní hořáky, opět v kombinaci s přítlačným válcem, pak se doporučuje na takovýchto tepelných izolacích pod jednovrstevný asfaltový pás vložit plošně nebo v pruzích, ochranný asfaltový pás (např. typu V13), chránící tepelnou izolaci od působení plamene při svařování. Doporučuje se provádět kontrolní asfaltový návalek na okraji švu (rovnoměrný, v š. cca 5 - 15 mm), jež je zárukou kvalitně provedeného spoje a je současně snadno vizuálně kontrolovatelný.

Další možností spojení je použít technologii svařování spojů horkým vzduchem. Tato technologie má proti použití svařování plamenem výhodu v zajištění požární bezpečnosti zejména při realizaci skladeb se zateplením pěnovým polystyrenem EPS. Pro svařování pásů se používají obdobné svařovací automaty, jako pro svařování umělohmotných folií, jen s jinou šířkou trysky s ohledem na šířku přesahu u asfaltových pásů.

Obr. 2

Fixace jednovrstevného systému

Mechanické kotvení se provádí systémovými kotevními prvky, které se umísťují zásadně do vzájemných přesahů dvou sousedních hydroizolačních pásů, či jejich přířezů. Kotvení je realizováno vždy podle kotevního plánu, který přesně stanovuje rozdělení střechy do jednotlivých zón a počet kotev v těchto zónách. Návrh kotvení vždy zpracovává odborná firma na základě platné evropské normy pro zatížení větrem ČSN EN 1991-1-4 a na základě tahových zkoušek na střeše daného objektu, dle kterých se stanoví vhodný typ kotvy, její základní délka a výpočtová únosnost. Použité kotvící prvky (komplety) musí být určeny pro ploché střechy a s vhodnou antikorozní úpravou (min. 12 Kesternichových cyklů), musí mít certifikát ETA a musí vyhovovat pro kotvení použitého hydroizolačního materiálu do daného podkladu. Pro kotvení hydroizolací z asfaltových pásů používáme podložky a teleskopy z materiálu odolného působení vysokých teplot při svařování švů. Při pokládce pásu na pevný podklad bez tepelné izolace, umisťujeme pod hlavu každého kotvícího prvku kruhovou nebo oválnou přítlačnou podložku určenou pro pevný podklad. V případě pokládky hydroizolace na tepelně izolační materiály používáme komplety šroubu a teleskopu nebo ev. celokovové kotvy s kovovou podložkou, s konstrukcí, která obdobně, jako u teleskopů při našlápnutí chrání hydroizolaci proti protržení hlavou šroubu. V případě pokládky pásů na dřevěné bednění (nebo trapézový plech) je směr kladu pásů vždy kolmý vůči délce prken, resp. kolmý vůči vlnám trapézového plechu. Pokládkou pásů musí být vyloučeno, aby kotvení asfaltového pásu v přesahu neprobíhalo v jediném prkně resp. v jedné vlně trapézového plechu. Okraj podložky pod kotevním šroubem by měl být minimálně 10 mm od vnějšího okraje kotveného pásu – vzdálenost podložky od okraje pásu nesmí být menší. U jednovrstvých systémů je minimální šířka podélného přesahu 120 mm a minimální šířka svaru v místě podložky je pak 60 mm.

Obr. 3

Kotvení hydroizolace z asfaltových pásů – jednovrstevný systém

Igor Nechvátal
Büsscher & Hoffmann s.r.o.


Pokud si přejete být informováni o novinkách ze Svazu výrobců asfaltových pásů v ČR, zaregistrujte se zde:
 

 

ABECEDA ASFALTOVÝ IZOLACÍ

ABECEDA ASFALTOVÝ IZOLACÍ

vydání leden 2016

  • Publikace SVAP pro širokou odbornou veřejnost
  • Obsahuje informace o výrobě, vlastnostech a použití asfaltových pásů pro hydroizolace staveb
  • Doplněna obrazová dokumentace
  • Obsahuje požadavky ČSN 73 0605-1

Publikace ke stažení ZDE nebo k dostání v tištěné podobě u členů Svazu výrobců asfatových pásů v ČR.