Odolnost střešní konstrukce proti vnějšímu působení požáru

Požární požadavky na jednotlivé konstrukce lze stanovit pouze v souvislosti se širšími znalostmi souvislostí u daného objektu, proto by mělo být na každou stavbu zpracováno požárně bezpečností řešení. Součástí dokumentu je zatřídění objektu z hlediska požární bezpečnosti, stanovení požárních požadavků na jednotlivé konstrukce a definice povinného vybavení objektu. Požární odolnost stavebních konstrukcí je stanovena dle tabulek uvedených v normách ČSN 73 08XX v závislosti na stupni požární bezpečnosti. Jedním z požadavků na střešní konstrukci může být i odolnost proti působení vnějšího požáru.

Odolnost střešní konstrukce proti působení vnějšího požáru vyjadřuje schopnost konstrukce bránit šíření požáru po svém povrchu. Je požadována zejména u střech umístěných v požárně nebezpečném prostoru, dále u některých případů střech s požadovanou klasifikací DP1 a u střech plochy větší než 1 500 m².

Požárně nebezpečný prostor (PNP) je prostor kolem hořící stavby, ve kterém je nebezpečí přenesení požáru sáláním tepla nebo padajícími částmi stavby, nesmí přesahovat hranici stavebního pozemku. V požárně nebezpečném prostoru smí být umístěny pouze stavby nebo jejich části a zařízení, které odpovídají normovým hodnotám požární bezpečnosti.

Střecha v požárně nebezpečném prostoru se obvykle nachází v blízkosti požárně otevřené plochy (dveře nebo okno z výtahové šachty, balkónová okna, požárně otevřená stěna, elektrické zařízení na střeše, např. rozvodné skříně apod.), pokud není doložen atest prokazující požární odolnost konstrukce (zařízení). V případě dřevěných konstrukcí, pergol apod. je nutné připočítat stálé/nahodilé požární zatížení.

Odolnost střešní skladby odolávat vnějšímu požáru je deklarována na základě certifikovaných testů dle příslušné zkušební normy ČSN P CEN/TS 1187 Zkušební metody pro střechy vystavené působení vnějšího požáru a klasifikační normy ČSN EN 13501-5 Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb - Část 5: Klasifikace podle výsledků zkoušek střech vystavených vnějšímu požáru.

Zkouška s klasifikací B_ROOF(t1) probíhá na přesně definovaném vzorku při hoření dřevěné vlny v drátěném koši (obr. 1). Při zkouška pro klasifikaci B_ROOF(t3) je vzorek skladby střechy namáhán plamenem ze dvou hraniček s přídavným prouděním vzduchu a radiačním teplem ze zářiče umístěným nad oběma hraničkami (obr. 2).

obr. 1) Zkouška chování při vnějším požáru B_ROOF(t1)

obr. 2) Zkouška chování při vnějším požáru B_ROOF(t3)

Přehled požadavků dle ČSN 73 0810 Požární bezpečnost staveb - Společná ustanovení:

STŘECHY BEZ POŽADAVKU (MIMO POŽÁRNĚ NEBEZPEČNÝ PROSTOR) popř. s požadavkem na dělící pás

Střecha s požadavkem na B_ROOF(t1)

STŘECHY BEZ POŽADAVKU (MIMO POŽÁRNĚ NEBEZPEČNÝ PROSTOR) popř. s požadavkem na dělící pás

Požárně otevřené plochy

U střešních plášťů je dále nutné zhodnotit jejich požární otevřenost. V případě, že povrchová vrstva střešního pláště přesáhne normou předepsanou výhřevnost (150 MJ/m2), chová se střecha jako požárně otevřená plocha, tzn., vytváří kolem sebe požárně nebezpečný prostor, který je definovaný odstupovými vzdálenostmi.

Střecha se často stává požárně otevřenou plochou ve chvíli, kdy dojde k dodatečnému zateplení. V takovém případě je nutné zkontrolovat, že nové odstupové vzdálenosti neovlivňují navazující konstrukce, např. dveře do strojovny výtahu apod. Pokud k takovému stavu dojde, je zapotřebí upravit navrženou skladbu střechy, nebo provést povrchovou úpravu střechy např. praným říčním kamenivem.

Související požární odolnost střešní konstrukce

Po stanovení požadavků je nutné v požárně bezpečnostním řešení prokázat, že konstrukce tyto požadavky splňuje, tj. prokázat jakou požární odolnost daná konstrukce skutečně má. Požární odolnost je u jednotlivých konstrukcí charakterizována těmito základními parametry:

R – nosnost a stabilita konstrukce
E – celistvost konstrukce
I – tepelná izolace konstrukce
W – tepelná radiace z povrchu
* Pokud je splněn parametr I, tak automaticky platí, že je splněn i parametr W.

Požární odolnost střešní konstrukce se zkouší vždy ze spodní strany konstrukce. Požadovaná požární odolnost se vyjadřuje jako doba v minutách (15, 30, 45, 60, 90, 120 a 180), po kterou musí střešní konstrukce odolávat účinku plně rozvinutého požáru, aniž by došlo k narušení únosnosti, stability, celistvosti a tepelně izolační schopnosti.

V ČR se v souvislosti s požární odolností vyskytuje doplňující klasifikace, tzv. zatřídění konstrukčních částí – DPx. Zatřídění se provádí podle třídy reakce na oheň použitých výrobků, jejich vlivu na intenzitu požáru, na stabilitu a únosnost konstrukce. Konstrukční části dělíme na DP1, DP2, DP3.

Pro konstrukce střešních plášťů platí, že v rámci tepelněizolační vrstvy nesmí být použit materiál s třídou reakce na oheň F a to bez ohledu na zatřídění druhu konstrukce.

Střecha druhu DP1

Pro střešní konstrukce druhu DP1 platí požadavek na odolnost proti vnějšímu požáru buď B_ROOF(t3) nebo B_ROOF(t1). Při splnění klasifikace B_ROOF(t1) musí být skladba provedena pouze z tepelné izolace třídy reakce na oheň A1, A2 nebo B v celé tloušťce.

Třída reakce na oheň

Třída reakce na oheň se pro hodnocení střech uplatní při posuzování jejich skladeb a hodnocení jednotlivých materiálů (např. pro stanovení druhu konstrukce DP1, DP2, DP3 u požárních odolností, pro rozšíření aplikace výsledků zkoušek apod.).

Doplňková klasifikace: Doplňková klasifikace není dosud příliš rozšířena a ani důsledně požadována. Pokud není v ČSN 73 08xx jmenovitě uveden požadavek na doplňkovou klasifikaci, nebere se na ni zřetel. d0, d1, d2 – odkapávající hořící částice s1, s2, s3 – uvolňování kouře Příklad značení: B-s1,d0