Velké množství plochých střech má na svém povrchu položenou povlakovou krytinu z asfaltových pásů. Na střechách bez provozu, bez zatěžovacích vrstev dlouhodobé působení slunečního záření nepříznivým způsobem ovlivňuje stárnutí asfaltových pásů. Také u provozních střech jako jsou terasy, střechy pokryté vrstvou kameniva nebo střechy s vegetačním souvrstvím sluneční záření dopadá na asfaltové pásy v oblastech detailů.

Barva a typ ochranného posypu ovlivňuje teplotu asfaltových pásů. Vyšší teploty, které se především v letním období na střechách na vrchních hydroizolacích vyskytují, mohou způsobit rychlejší stárnutí asfaltových pásů, a například u detailů, kde jsou asfaltové pásy položené na stěnách mohou být příčinou posunu zrn ochranného posypu anebo dokonce příčinou stékání asfaltové hmoty.

Zahřívání asfaltových pásů na střechách ovlivňuje celá řada faktorů: sklon střech, umístění technických zařízení na střechách, výskyt odrazivých ploch na střechách, zašpinění povrchu střech, typ ochranného posypu, pálený granulát může být jednobarevný nebo vícebarevný tzv. „melír“, atd.

Teplotu asfaltových pásů mohou také výrazným způsobem ovlivnit světlé, lesklé odrazivé plochy vzduchotechnických, klimatizačních zařízení, akustické stěny, světlé stěny strojoven výtahů a prosklené plochy nad úrovní hydroizolací střechy.

K velkému zahřívání asfaltových pásů na střechách v největší míře dochází na šikmých nebo svislých plochách pokrytých hydroizolacemi z asfaltových pásů, a to v oblastech detailů jako jsou atiky a ukončení asfaltových pásů na stěnách nástaveb vzduchotechnických zařízení, světlíků a strojoven výtahů. Asfaltové pásy, které jsou namontované na stěnách atik na severním okraji budov mají zpravidla vyšší teplotu než asfaltové pásy na atikách na jižním okraji budov.

Většina vrchních modifikovaných asfaltových pásů se vyrábí s ochranným posypem na jejich horním povrchu. Posyp z drcené břidlice nebo z páleného granulátu zajišťuje ochranu asfaltové směsi proti působení ultrafialovému a teplenému záření, snižuje tedy nepříznivý vliv slunečního záření na asfaltovou směs a zároveň přispívá k mechanické ochraně asfaltových pásů proti jejich mechanickému poškození, například i proti krupobití.

Některé vrchní modifikované asfaltové pásy mají na horním povrchu různé kovové fólie, nejčastěji hliníkové fólie. Asfaltové pásy s hliníkovými fóliemi použité na detailech u střech působí jako vysoce odrazivé plochy.

Na povrchu plochých střech, které jsou pokryté hydroizolacemi z asfaltových pásů, na které během jejich provozu dopadá sluneční záření je možné v letním období na území ČR běžně změřit „maximální“ teplotu uvedenou v tabulce.

V oblastech, kde na asfaltové pásy dopadá sluneční záření přímo, a také nepřímo z vysoce odrazivých ploch můžeme v letním období změřit i vyšší teploty, než jsou uvedené v tabulce.

Dlouhodobé působení slunečního záření nepříznivým způsobem ovlivňuje stárnutí asfaltových pásů a má také nepříznivý vliv na měknutí anebo na stékání asfaltové hmoty.

V blízkém okolí velmi odrazivých ploch je potřeba navrhnout teplotně odolnou skladbu střechy z teplotně odolných hydroizolací i tepelných izolací. Vrchní asfaltové pásy s ochranným posypem je možné ve vodorovných plochách zakrýt dlažbou na podložkách, vrstvou kameniva apod.

Vyšší odrazivost ochranného posypu a snížení teploty povrchu asfaltových pásů mohou zajistit speciální přísady v barvách posypu. Teplotu na povrchu asfaltových pásů mohou snížit různé ochranné nátěry na bázi hliníku, světlých, bílých elastomerů, polyuretanů a dalších materiálů.

Velikost zrn ochranného posypu a jeho množství, respektive hustota zakrytí povrchu asfaltových pásů ochranným posypem také ovlivňuje teplotu asfaltových pásů. Nové asfaltové pásy s ochranným posypem mají zpravidla nižší teplotu povrchu v letním období než asfaltové pásy po více jak dvacetiletém provozu.

V průběhu let dochází na střechách s vrchními asfaltovými pásy k určitému úbytku množství ochranného posypu. Podrobnosti k přídržnosti ochranného posypu na povrchu asfaltových pásů jsou uvedeny v ČSN EN 13 707 + A2. 

Na fotografiích vrchních modifikovaných asfaltových střech jsou vidět některé příklady různých barev jejich ochranného posypu.

Černý, hnědý a červený posyp z drcené břidlice.

Ing. Jaroslav Brychta, CSc.
autorizovaný inženýr pro pozemní stavby

Asfaltové pásy poskytují plnohodnotnou a spolehlivou ochranu staveb proti vodě, jak na jejich střechách, tak v základech staveb. A právě při řešení hydroizolace základů, je nutné věnovat zvýšenou pozornost, protože po realizaci stavby jsou tyto konstrukce prakticky nedostupné a při případném zatékání vznikají škody vyžadující velmi nákladné řešení oprav.

Pro izolace spodních staveb se používají modifikované pásy odpovídající ČSN 73 0605-1, která předepisuje správné složení a vlastnosti pásu samotného včetně typu a množství asfaltové krycí hmoty.

Teorie - mechanické namáhání asfaltových pásů v základech

Modifikované pásy mají díky elastické deformaci asfaltové krycí hmoty vysokou schopnost odolávat působení tlakové vody, ale i tlaku stavebních konstrukcí (vodorovná hydroizolace z asfaltových pásů je obvykle sevřena mezi základovou deskou a navazující stěny nebo jiné nosné konstrukce).

Norma ČSN 73 0606 z r. 2000 uvádí pro tyto účely hodnotu tlaku 0,5 MPa jako limit pro zatížení oxidovaných asfaltových pásů. Je důležité zdůraznit, že hodnota platí opravdu jen pro pásy s oxidovanou asfaltovou hmotou (např. pásy typu V60 S35, G200 apod.). Navíc s doplněním i teplotního omezení do 20° C. Nečeká se, že by v základových konstrukcích byly reálné teploty vyšší, tato zmínka, spíše poukazuje na malou teplotní odolnost oxidovaného asfaltu při vyšších teplotách. Pro modifikované pásy norma, i vzhledem k datu vydání, žádnou hodnotu neuvádí. Nechává tuto deklaraci na zodpovědnosti výrobce.

S přehledem lze říci, že hodnoty zatížení asfaltových pásů v konstrukci 0,5 MPa není obvykle dosaženo v případě rodinných domů. V případě větších a složitějších staveb jako jsou bytové domy, výškové stavby, budovy s podzemními partiemi velkého rozsahu, vodohospodářské stavby apod. je úlohou projektanta vyhodnotit vliv mechanického zatížení hydroizolace, vyvolané stavebními konstrukcemi. Historicky zavedený limit 0,5 MPa tak může být překonán. Znovu ale uvedeme, že platí jen pro oxidované pásy, které by v těchto typech konstrukcí dnes snad nikdo nepoužil. 

Praktický experiment SVAP

SVAP k této problematice provedl experiment, během něhož byly jak oxidované, tak modifikované pásy podrobeny plošnému statickému zatížení a poté zkoušce vodotěsnosti. Experiment potvrdil absolutně bezproblémové fungování modifikovaných pásů. Naopak při namáhání oxidovaných pásů se projevily jejich očekávané slabiny.

Podrobnosti experimentu

- zkušební vzorky modifikovaných a oxidovaných asfaltových pásů (podrobně viz Tabulka 1)
- 3 zkušební tělesa 200 x 200 mm od každého vzorku
- na zkušební tělesa působil nejprve tlak 5 MPa po dobu 24 hodin, mezi jednotlivými pásy vloženy betonové dlaždice a separační folie.
- poté zkouška vodotěsnosti podle ČSN EN 1928 metoda B, zkušební tlak 100 kPa (10 m vodní sloupec) po dobu 24 hodin

Tabulka 1 Zkušební tělesa

Vyhodnocení experimentu

Poznámka: proběhlo ještě další ověřovací kolo zkoušek na vzorcích 1, 2 a 4 při vystavení extrémního tlaku lisu 15 MPa se stejným výsledkem (modifikované vyhověly, oxidovaný nevyhověl).

Závěr

Současně vyráběné modifikované asfaltové pásy jsou velmi spolehlivým a odolným materiálem pro řešení hydroizolace základových partií všech běžných staveb, včetně těch velkého rozsahu. V praxi lze uvažovat přípustnou hodnotu mechanického zatížení modifikovaných asfaltových pásů až do 5 MPa.

Zdeněk Plecháč
SVAP

Podklady:
ČSN 73 0606 Hydroizolace staveb - Povlakové hydroizolace - Základní ustanoven
SVAP Zkušební protokol č. 415600639-01, vyhotovil ITC Zlín, dne 21.11.2022
SVAP Zkušební protokol č. 415600711-01, vyhotovil ITC Zlín, dne 26.1.2023

V novém videu představujeme jednotlivé typ nejčastěji používaných výztužných vložek asfaltových pásů.
Video představí jejich vlastnosti, výhody, ale i nevýhody.

Sledovat můžete zde:
https://youtu.be/JRxSvAFIdd4

Asfaltové pásy mají hojné použití v konstrukcích pozemních staveb. Jednou z funkčních vrstev, kde se s řadou výhod uplatní, je parozábrana. Ta je ve stavbách definována jako vrstva, určená k omezení prostupu vodní páry. 

Základní řada asfaltových pásů, využívaných na pozici parozábrany, má kovovou, obvykle hliníkovou, vložku. Ta brání difuzi vodních par v ploše téměř absolutně. Hliníková vložka se pro zlepšení mechanických vlastností a pro lepší přilnavost asfaltové hmoty kombinuje s výztužným rounem či tkaninou. Pásy mohou být natavitelné, nebo samolepicí. Velkou pozornost je nutno věnovat vzájemným spojům asfaltových pásů a jejich napojení na navazující a prostupující konstrukce. Tam se většinou z technologických důvodů používají pásy bez hliníkové vložky, ideálně s kombinovanou, polyesterovou vložkou. Tato vložka umožňuje snazší opracování detailu díky své pružnosti.

Definice a charakteristiky pro asfaltové parozábrany definuje harmonizovaná norma ČSN EN 13970. V souladu s touto normou jsou pásy uváděny na trh. Minimální technické požadavky pro zabudování v České republice stanovuje norma ČS 73 0605 – 1 Hydroizolace staveb – Povlakové izolace – požadavky na použití asfaltových pásů. Tato v části 5.2.4. definuje technické požadavky podle místa a použití asfaltového pásu ve stavbě. Mimo jiné také pro parozábrany. Požadované technické parametry pro pásy s kovovou vložkou jsou obsaženy v Tabulce 6 – Pásy pro parozábrany podle ČSN EN 13970.

Tabulka 6 na řádku 13 uvádí technický požadavek pro propustnost vodních par min. 100 000.  Tato bezrozměrná veličina vyjadřuje relativní schopnost látek propouštět difúzí vodní páry. Je poměrem schopnosti difúze daného materiálu se schopností difúze vzduchu. Hodnotu 100 000 dosahují asfaltové pásy díky kovové vložce.

Asfaltové pásy bez kovové vložky, tj. s vložkami skleněnými, polyesterovými či kombinovanými tak vysokého difuzního odporu nedosahují. Přesto je lze běžně na pozici parozábrany v širokém spektru skladeb použít. Tyto pásy mají na základě tabulek použití z ČSN 0605 – 1 definován faktor difuzního odporu hodnotou 20 000, nebo ho výrobce uvádí na základě laboratorního měření. Pásy s těmito hodnotami lze využít jako parozábranu pro systémové skladby a pro skladby s prokázáním bezchybného fungování vlhkostního režimu podle EN 13788 a vyhovující požadavkům ČSN 73 0540-2.

Svaz výrobců asfaltových pásů ČR pro výrobky svých členů schválil, při zachování výše uvedených podmínek, plnohodnotné použití asfaltových pásů bez kovové vložky na pozici parozábrany.

Tomáš Kafka
Stavebniny DEK

Asfaltové pásy jsou tradičním materiálem pro vytvoření hydroizolačních konstrukcí staveb. Jsou charakteristické vrstvou hydroizolačního materiálu – asfaltu na nosné vložce výrobku. Aplikují se v jedné nebo více vrstvách. Při aplikaci ve více vrstvách dochází plnoplošným natavením asfaltu do asfaltu k vytvoření relativně mocné tloušťky hydroizolační konstrukce s vysokou odolností proti působení vody i mechanickému poškození.

Plnoplošné natavení v ploše

Plnoplošné natavení asfaltových pásů je možné provádět v jednom kroku nebo ve dvou krocích. Oba způsoby natavování asfaltových pásů jsou technologicky specifické a představí je naše video.

Neprovařené hydroizolační souvrství

Navzájem neprovařené asfaltové pásy, které mohou vzniknout v oblastech za podélnými přesahy asfaltových pásů nebo při nedůsledném natavování v celé ploše asfaltových pásů nelze považovat za souvrství dvou nebo vícevrstvých skladeb asfaltových pásů. Při poruchách těsnosti spojů nebo perforace vrchního pásu se pak voda dostává do poměrně rozsáhlých oblastí souvrství.

V oblastech, kde nedošlo k natavení dvou vrstev asfaltových pásů, může v průběhu roku docházet ke kondenzaci vodní páry a ke vzniku zvlnění asfaltových pásů. Dále může v důsledku teplotních změn a mechanických napětí ve střešním plášti, vyvolaných dotvarováním asfaltových pásů nebo dilatacemi tepelných izolantů, docházet ke zvlnění hydroizolací.

Kontrola plnoplošného natavení asfaltového pásu na pás podkladní

Kontrolu plnoplošného natavení asfaltového pásů na pás podkladní lze provést několika možnými postupy:

• sonda - rozříznutí souvrství pásů          
• kontrola přesahů - mechanicky - pomocí tupé izolatérské špachtle
• akusticky - posuv kuličky
• opticky - pohledem, hledání nerovností povrchu (mimo oblasti přesahů)

Informace o natavování asfaltových pásů naleznete také v publikaci SVAP - Abeceda asfaltových izolací.

Svaz výrobců asfaltových pásů zaregistroval zvýšené dotazy na kvalitu vody v případech, kdy stéká po střechách s asfaltovými pásy a je následně používána pro zálivka zeleně. Níže poskytujeme informace, které zaručují, že voda, stékající po povrchu střech s asfaltovými pásy, je pro zálivku zeleně absolutně vyhovující.

Retence dešťové vody

Téma zálivky zeleně pomocí dešťové vody je spojené především s několika posledními léty, kdy se snížily roční úhrny srážek, během léta panovaly tropické teploty a studny, ze kterých je čerpána zálivková voda, byly suché. V takových situacích je zřizování retenčních nádrží logickým krokem a dnes je podporován i státní dotací v programu Ministerstva životního prostředí nazvaném Dešťovka. Proto stále více novostaveb, ale i stávajících objektů disponuje nějakým systémem zachytávání vody ze střechy nebo jejich majitelé o něm uvažují.

V této souvislosti Svaz výrobců asfaltových pásů zaregistroval zvýšené dotazy na kvalitu vody v případech, kdy stéká po střechách s asfaltovými pásy a je používána právě pro zálivka zeleně. K tomuto bodu je nutné připomenout, že podmínkou bezproblémového využité dešťové vody je její filtrace před retenční nádobou, protože prach, ptačí trus nebo listí mohou přispívat ke zhoršení kvality vody. Dále její další skladování je vhodné spíše v podzemích nádržích bez přístupu světla a ve stálejších teplotních podmínkách.

Dosavadní dobré zkušenosti s asfaltovými pásy na střechách

Zatím se neprokázaly žádné negativní vlivy asfaltového pásu na kvalitu vody, která po jejich povrchu stéká. Podle dosavadních zkušeností má voda velmi malý nebo žádný účinek na užitné vlastnosti zabudovaných vyztužených asfaltových pásů. Aby tento předpoklad byl exaktně ověřen, SVAP zajistil ve Státním zdravotním ústavu v Praze v období září 2020 až leden 2021 odborné přezkoumání výluhů asfaltových pásů. Podstatou projektu bylo posouzení, zda výluh vody ve styku s asfaltovými pásy, je vhodný pro zálivku zeleně. Předmětem zkoumání byly dva typy asfaltových pásů pro hydroizolace střech dodané Svazem výrobců asfaltových pásů:

Vrchní asfaltový pás pro hydroizolaci střech

• modifikovaná asfaltová hmota
• parametry podle ČSN 73 0605-1
• tloušťka ≥ 4,2 (±5 % max. 0,2 mm)
• množství asfaltové hmoty ČSN 73 0605-1 ≥ 2 500 g/m2

Vrchní asfaltový pás s přísadami proti prorůstání kořenů (pro vegetační střechy)

• modifikovaná asfaltová hmota
• parametry podle ČSN 73 0605-1
• tloušťka ≥ 4,2 s hrubozrnným posypem (±5 % max. 0,2 mm)
• tloušťka ≥ 4,0 bez hrubozrnného posypu (±5 % max. 0,2 mm)
• množství asfaltové hmoty ČSN 73 0605-1 ≥ 2 500 g/m2

Výsledky analýzy

Vzorky asfaltových pásů byly podrobeny výluhové zkoušce podle Vyhlášky MZ č. 409/2005 Sb. O hygienických požadavcích na výrobky přicházející do styku s vodou a na úpravu vody. Vzorky byly vyluhovány při teplotě 40 °C a následný výluh byl analyzován. Výsledkem analýzy bylo v obou případech zjištěno, že asfaltové pásy vyhověly podmínkám výluhových testů pro závlahovou vodu ve všech sledovaných ukazatelích:

• barva
• pH
• chemická spotřeba kyslíku manganistanem (CHSKMn)
• celkový organický uhlík (TOC)
• fenoly těkající s vodní parou, primární aromatické aminy, polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU)
• uhlovodíky C10-C40, kadmium, olovo a chrom

U žádného tohoto ukazatele nebyla překročena požadovaná hodnota hygienického limitu stanoveného vyhláškou MZ č. 252/2004 Sb. a zároveň ukazatelé splňují požadavky doplňkových závlah I. třídy – vody vhodné k závlaze dle ČSN 75 7143.

Na základě provedených zkoušek můžeme konstatovat, že voda stékající po povrchu asfaltových pásů není stykem s tímto materiálem nijak ovlivňována a splňuje požadavky na závlahovou vodu dle ČSN 75 7143.

Současné asfaltové pásy pro hydroizolace staveb vyhovují použití jako radonová izolace staveb i bez hliníkové vložky.

Tradice použití pásů s AL vložkou

Povědomí o použití asfaltových pásů s AL vložkou ve spodní stavbě s vysokým radonovým indexem je značně rozšířené. Odolnost pásů s AL vložkou proti pronikání plyn je teoreticky neomezená. Dokládají to i hodnoty v protokolech naměřené během laboratorního zkoušení součinitel difúze radonu.

Zároveň je ale známo, že pásy s AL vložkami přinášejí jistá úskalí při zpracování, především v detailech nejde uvažovat o jejich vysoké těsnosti, problematické je také natavování na svislé plochy. Proto je obecně zakázáno normou ČSN 73 0601 Ochrana staveb proti radonu z podloží používat AL pásy samostatně. V praxi se tedy kombinuje s asfaltovým pásem s nekovovou vložkou.

Ve skutečnosti lze ale řešení hydroizolace a ochrany stavby proto pronikání radonu řešit i elegantněji bez použití pásů s AL vložkami. Skutečnost je taková, že současně vyráběné modifikované asfaltové pásy mají sami o sobě dostačenou odolnost proto pronikání radonu, i bez použití Al vložek.

Posouzení provedené na ČVUT

Jako důkaz nechal SVAP na ČVUT Praha vypracovat modelové posouzení dvou 4 mm modifikovaných asfaltových pásů, které měly stejný typ asfaltové krycí hmoty, lišily se jen typem nosné vložky.

První pás měl co nejprodyšnější nosnou vložkou ze skleněné netkané rohože V60 (reálně se kombinace modifikovaného asfaltu a takovéto vložky nevyskytuje). Odolnost tohoto vzorku proti pronikání radonu reprezentuje jen samotná asfaltová hmota, protože vložka V60 je velmi prodyšná.

Vzorek 1:
SBS modifikovaný pás o tl. 4 mm, nosná vložka skleněná netkaná rohož V60

• ohebnost při nízké teplotě alespoň -15° C
• množství asfaltové hmoty >2700 g/m2
• v souladu s ČSN 73 0605-1

Vzorek 2:
Druhý vzorek měl stejnou tloušťku a složení asfaltové směsi, byla ale použita vložka s AL fólií.

• ohebnost při nízké teplotě alespoň -15° C
• množství asfaltové hmoty >2700 g/m2
• v souladu s ČSN 73 0605-1

V obou případech byl sledován součinitel difúze radonu jak v ploše pásu, tak ve standardně provedeném spoji v souladu s metodikou ISO/TS 11665-13. Po změření radonového odporu obou vzorků odborný posudek ČVUT Praha shrnuje:

Oba dva posuzované asfaltové pásy mnohonásobně převyšují hodnoty minimálních radonových odporů požadovaných ČSN 73 0601:2019, a mohou tak být použity na protiradonovou izolaci staveb bez ohledu na radonový index stavby. Asfaltový pás s vložkou V60 převyšuje nepřísnější požadavek na minimální radonový podpor téměř 5krát a asfaltový pás s AL vložkou více než 380krát. Bude-li asfaltový pás obsahovat dostatečné množství asfaltové hmoty, jeví se použití AL vložek ke zvýšení radonového odporu jako zbytečné. Radonový odpor vlastní asfaltové hmoty bude záviset nejen na jejím množství, ale i druhu a množství plniv a modifikátorů.

Tento závěr podporuje fakt, že současně vyráběné asfaltové pásy pro spodní stavbu vyhovují pro použití jako radonová izolace spodní stavby.

Navrhuje projektant

Návrh hydroizolační koncepce a materiálové řešení má vycházet z projektové dokumentace. Obvykle je výhodné nejprve navrhovat izolaci proti vodě a tu poté posoudit i jako radonovou izolaci.

Stejně tak opatření proti pronikání radonu do interiéru budov a jeho hromadění má navrhovat projektant v projektové dokumentaci dle určené hodnoty OAR v pobytovém prostoru, dle radonového indexu stavby, a na základě výpočtu dle ČSN 73 0601 10/2019. Všechna opatření je potřebné dodržet. Nelze suplovat sebelepší izolační vrstvou potřebu odvětrání podloží v případech, kdy je to normou ČSN 73 0601 10/2019 požadováno. Například změnu tlakových poměrů nad a pod podlahovým betonem v případě podlahového vytápění lze docílit pouze odvětráním podloží. V případě podlahového vytápění je povrchová teplota podlahového betonu v interiéru dvojnásobně vyšší než v případě, že podlahové vytápění není. Tím je i dvojnásobně vyšší tlakový rozdíl působící směrem do interiéru. Izolační vrstva je tedy dvakrát více exponovaná. Dalším důvodem kombinovaného opatření je vrstva podsypu větší než 50 mm s vysokou propustností, vytvořená pod kontaktní konstrukcí.

Realizuje izolatér

Provedení hydroizolace se doporučujeme zadat zkušené izolatérské firmě. Má dostatek zkušeností s pokládkou asfaltových pásů a ví také, za jakých klimatických podmínek může být provedené asfaltové hydroizolace úspěšné. Firma také poskytuje záruku na provedené dílo.

Kam tedy pásy s Al vložkou?

Pásy s kovovou vložkou jsou nenahraditelné na pozici parozábrany v systému plochých střech. Obzvláště se uplatní nad vlhkými provozy. Díky kovové vložce zabraňují pronikání vlhkosti z interiéru do skladby střechy, kde hrozí její kondenzace a následná degradace tepelné izolace či dalších střešních prvků. Realizace parozábrany a následný postup stavebních prací v rámci střešní konstrukce je odlišný od postupů při realizaci spodní stavby, kde dochází v daleko větší míře k jeho mechanickému či provoznímu namáhání.

Použité podklady:
Technická informace OL 124 ČVUT Praha ze dne 29.10.2020, Svaz výrobců asfaltových pásů v ČR, Radonový odpor a součinitel prostupu radonu SBS modifikovaných asfaltových pásů s vložkami V60 a AL

Během naší činnosti jsme se opakovaně setkali s informačními letáky oslovující investory staveb, stavební firmy a projektanty, obsahující významně zavádějící a neodborné informace týkající se použití průmyslově vyráběných asfaltových pásů pro ochranu staveb proti radonu z podloží. Tento leták je šířen jako příloha protokolu o měření radonového indexu stavby prováděného RADONtest s.r.o. Informace šířené RADONtest s.r.o. považujeme za neodborné a matoucí jak laickou, tak odbornou veřejnost.

SVAP proto vydává prohlášení, teré se proti letáku RADONtest s.r.o. vymezuje a přehledně vyjasňuje nepravdivá tvrzení obsažená v letáku. O vyjádření jsme také požádali Státní úřad pro jadernou bezpečnost, který se také vůči uvedeným aktivitám RADONtest s.r.o. jasně vymezil. Vyjádření SÚJB je k nahlédnutí na sekretariátu SVAP.

Vyjádření SVAP ke stažení ZDE.

Hydroizolační asfaltové pásy jsou běžně využívány v systému spodní stavby nejen jako hydroizolace, ale také jako účinná součást protiradonových opatření. Asfaltové pásy svou strukturou v ploše a svařitelnými spoji velmi výrazně omezují proudění vzduchu a tím i snižují transport radonu difuzí.

Návrh a provádění protiradonových opatření se řídí normou ČSN 73 0601 Ochrana staveb proti radonu z podloží, která doznala v září 2019 významných změn a nabyla účinnosti k 1.10.2019. Uvádíme zde ve zkratce nejpodstatnější změny v aktualizované verzi uvedené normy.

Dříve byla ochrana staveb požadována dle stupně radonového indexu stavby. Nově je nutno opatření navrhnout pro všechny kategorie radonového indexu a to dle nového zatřídění typu stavby. Jedná se o pobytové prostory v kontaktních podlažích rozdělené dle intenzity větrání, halové stavby s pobytovým prostorem, stavby s kontaktním podlažím bez pobytových prostor a stavby s izolačním podlažím. Pro tyto kategorie jsou definovány protiradonová opatření v příslušné kategorii těsnosti v kombinaci s odvětráním podloží či ventilační vrstvou a větráním interiéru. Kombinace opatření je nově požadována pouze u staveb s pobytovými prostory v kontaktním podlaží.

U stávajících staveb se volí taková opatření, aby nebyla překročena referenční úroveň 300 Bq/m3. Nově byla zavedena povinnost chránit pobytové prostory při stavebních změnách nebo úpravách, které by mohly ovlivnit koncentraci radonu ve stavbě. Tato povinnost platí při úpravách ovlivňující nejen konstrukce kontaktního podlaží ale i při úpravách konstrukcí ovlivňující vzduchotěsnost budovy či proudění vzduchu v budově.

Navrhování opatření se nově provádí s ohledem na referenční úroveň 300 Bq/m3, která nemá být překročena jak u novostaveb, tak u stávajících staveb. Jedná se o maximální nepřekročitelnou úroveň. Dle doporučení Světové zdravotnické organizace je od roku 2009 doporučena referenční úroveň 100 Bq/m3. Je tedy na domluvě mezi projektantem a investorem, jakou úroveň po vzájemné dohodě zvolí, a to tak aby byla optimalizována v souvislosti s požadavky na zdraví a optimalizací nákladů na daná opatření. Pro českou republiku je doporučeno volit referenční úroveň v rozmezí od 100 Bq/m3 (novostavby) do 200 Bq/m3 (stávající stavby).

Koncentraci radonu ve stavbě ovlivňuje intenzita větrání. Nově byla zavedena návrhová hodnota intenzity větrání n_nh, při které je dosaženo návrhové hodnoty koncentrace radonu  C_nh.  U přirozeně větraných staveb je nově návrhová hodnota n_nh = 0,2 h⁻¹. U staveb s nuceným větráním se určí dle provozního režimu jako průměrná hodnota intenzity větrání v době užívání pobytového prostoru.

Dimenzování protiradonové izolace je v aktualizovaném znění normy odlišné od původního typu výpočtu. Již není počítáno s minimální tloušťkou izolace, ale zavádí se nově její radonový odpor. Je to hodnota, která určuje schopnost izolace omezovat difuzi radonu na základě její tloušťky a difuzní délky. Výrobci tuto hodnotu budou nově uvádět ve svých technických podkladech.

Pro ochranu stavby lze použít jen takovou protiradonovou izolaci, jejíž radonový odpor je větší či roven minimálnímu požadovanému radonovému odporu. Ten se určí výpočtem dle parametru domu a návrhové hodnotě koncentrace radonu v půdním vzduchu. Ta se vypočítá v závislosti na třetím kvartilu koncentrace radonu, počtu podzemních podlaží, profilu propustnosti zemin a velikosti zastavěné plochy.

Nově byly uvedeny také požadavky pro budovy s nuceným větráním, v případě, že má plnit funkci ochrany proti radonu. Upozorňuje na snížení účinnosti rovnotlakého větrání z hlediska koncentrace radonu ve vraceném interiérovém vzduchu či zvýšení koncentrace radonu v přiváděném vzduchu ze zemního výměníku. Není také vhodné provádět výměnu vzduchu jako ochranu proti radonu nad rámec hygienických a energetických opatření. Pro takové případy je vhodnější volit jiný druh protiradonového opatření.

Tomáš Kafka
Stavebniny DEK

Svaz výrobců asfaltových pásů v ČR provádí pravidelné zkoušky výrobků dodávaných na český trh. SVAP prověřuje především výrobky vlastních členů. Prověřit své výrobky nabízí SVAP ale i dalším dodavatelům, dokonce včetně krytí finančních nákladů na provedení zkoušek. SVAP tak aktivně podporuje dodávání kvalitních asfaltových hydroizolací a poskytuje transparentní informace pro širokou odbornou i laickou veřejnost.

V tomto případě byly zkoušeny asfaltové pásy pro hydroizolace střech. Tyto pásy mají na horním povrchu hrubozrnný minerální posyp. Do zkoušek se dobrovolně zařadil i jeden dodavatel, který není členem svazu.

Během zkoušení SVAP vždy zajímá soulad naměřených hodnost s hodnotami deklarovanými v technickém listu nebo prohlášení o vlastnostech. Můžeme říci, že celkově výsledky dopadly na výbornou. Klíčové parametry jakou jsou tloušťka pásu nebo ohebnost při nízké teplotě byly splněny s rezervou u všech testovaných výrobků. Objevil se jen drobný nesoulad v deklaraci pevnosti pásu Monoplex SBS PV 180 P4 a rozměrové stálosti pásu ELASTODEK 40 standard dekor. Oba dodavatelé těchto pásů byly i neshodě informováni. Každopádně nejde o významnou odchylku, která by měla vliv na funkční vlastnosti pásů.

Výsledky jsou pro jednotlivé pásy shrnuty v tabulkách níže.

Pozn. Jestliže je u parametru uvedeno NPD, znamená to, že parametr není výrobcem deklarován

Svaz výrobců asfaltových pásů je vystavovatelem na veletrhu FOR ARCH, který se koná ve dnech 19. - 23.9. 2017 v areálu PVA EXPO Praha Letňany. Na stánku SVAP budou jak laikům tak odborníkům k dispozici konzultanti, kteří zájemcům představí zásady označení asfaltových pásů značkou GARANCE KVALITY, poradí s řešením hydroizolace staveb, jak na střechách, tak i ve spodní stavbě. Dozvíte se také, jaké jsou současné trendy a technologie ve výrobě asfaltových hydroizolačních pásů.

Stánek SVAP bude umístěn v Hale 1, stánek B24 ( mapa areálu ).

Vstupenka ZDARMA po registraci ZDE.

Hydroizolační vrstvy střešních plášťů plochých střech musí být vždy zajištěny vhodnou fixací proti účinkům sání větru. Jednou z metod této fixace, kromě natavování, lepení či přitížení, je mechanické kotvení (dále již jen kotvení), které je nejčastější a téměř univerzální metodou fixace. Toto kotvení se provádí pomocí střešních kotev. Dvouvrstevná hydroizolace je pak fixována tak, že podkladní pás je kotvený a vrchní pás je na podkladní plnoplošně natavený. Obvykle se provádí tak, že kotvení hydroizolačního souvrství zároveň fixuje i všechny vrstvy tepelně izolační a parotěsnící. Tím je kotvení výhodné oproti lepení, kde je nutno slepit jednotlivé vrstvy navzájem. Pokud to však vyžaduje postup pokládky, je rovněž možné nejdříve přikotvit jednotlivé vrstvy podkladní, např. tepelně izolační, a následně samostatně přikotvit hydroizolační souvrství.

Asfaltové pásy vhodné pro kotvené dvouvrstevné hydroizolace střech

Vhodné pro kotvení jsou oxidované (podkladní) či modifikované asfaltové pásy, s dostatečně pevnou nosnou vložkou a jsou k tomu výrobcem určeny. Standardně jsou to asfaltové pásy s vložkou ze skleněné tkaniny (obvykle s plošnou hmotností vložky 200 g/m2). Pro kotvení se rovněž používají pásy s vložkou z polyesterové rohože, nebo s vložkou speciální kombinovanou, resp. kompozitní, z polyesterové rohože spřažené s výztužnými vlákny či skleněnou mřížkou, kdy výrobce asfaltových pásů uvádí jako možný způsob jejich aplikace v jejich technickém listě mechanické kotvení. Cenově výhodnější kotvení pak poskytují pásy, které v odzkoušené kombinaci se střešními kotvami v souladu s předpisem ETAG 006, poskytují úsporu počtu kotev díky možnosti používat vyšší výpočtové zatížení na kotvu při statickém návrhu kotvení. Nepřípustné a zcela nespolehlivé je kotvení asfaltových pásů s vložkou ze skleněné rohože, a to pásů oxidačních i modifikovaných.

Střešní kotvy

Pro kotvení se používají ověřené kotevní systémy kotev celokovových, nejčastěji jako šroub s podložkou kulatou nebo oválnou. Používají se zejména pro střešní skladby s malou tl. tepelné izolace, obvykle do tl. 50 až 60 mm, nebo ve skladbách zcela bez tepelné izolace. Výhodou celokovových kotev je jejich tuhost v celé délce těla kotvy, která se využívá při kotvení střešního pláště na šikmých plochách s větším sklonem. Celokovové kotvy se rovněž dělí podle únosného podkladu, do kterého se fixují, na: kotvy do betonu, lehčeného betonu, ocelového trapézového plechu, prkenného bednění či do desek na bázi dřeva (vodovzdorné překližky a dnes velice časté OSB desky). Každý takovýto podklad vyžaduje určité typy šroubů. Pro kotvení střešních plášťů s tepelnou izolací v dostatečné tl., obvykle v tl. více než 50 až 60 mm, dle výrobce, se nejčastěji používají kotvy teleskopické, sestávající z kovového šroubu a umělohmotného teleskopu. Teleskopické kotvy zamezují možnosti poškození hydroizolace při našlápnutí na kotvu, protože v trubici teleskopu se šroub může vertikálně volně pohybovat. Teleskopy jsou obvykle jednoho typu, zatímco šrouby do teleskopů, stejně jako celokovové šrouby, se vyrábějí a osazují do teleskopů podle typu únosného podkladu, pro který jsou určené. Kromě celokovových a teleskopických kotev se používají ještě různé speciální kotvy, např. pro kotvení do hliníkových trapézových plechů.

Kotva celokovová: samořezný šroub do trapézového plechu a oválná podložka

Kotva teleskopická se šroubem do betonu

Provádění kotvených dvouvrstevných hydroizolačních souvrství střech:

Ve dvouvrstevné hydroizolační skladbě se vždy kotví podkladní asfaltový pás. Tento podkladní pás musí vyhovovat výše uvedeným požadavkům z hlediska spolehlivosti jeho kotvení. Vrchní pás, obvykle s ochranným hrubozrnným posypem, se na podkladní kotvený pás plnoplošně natavuje.

Realizaci pokládky kotveného podkladního pásu musí předcházet provedení tahových zkoušek na stavbě. A to vždy u všech silikátových podkladů a dřevěných podkladů (u prkenného bednění i u desek na bázi dřeva). U podkladů z trapézového ocelového plechu lze vycházet z přesně daných pevnostních charakteristik oceli dodaných plechů. Na základě tahových zkoušek a typu kotveného asfaltového pásu se navrhne typ kotevního prvku vyhovujícího jak z hlediska únosnosti podkladu, tak z hlediska únosnosti asfaltového pásu vůči protržení kotvou. Zároveň se stanoví bezpečná hodnota výpočtového zatížení na 1 kotvu od sání větru: obvykle 0,4 kN / kotvu, a to podle výrobce asf. pásu a výrobce kotev. Nebo se použije hodnota návrhového zatížení na kotevní prvek w_adm podle předpisu ETAG 006, pokud asf. pás a kotvy byly dle tohoto předpisu odzkoušeny.

Následně se provede statický výpočet kotvení podle ČSN EN 1991-1-4 – Zatížení větrem, který stanový počet kotev / 1 m2 v jednotlivých oblastech ploché střechy: F, G, H, I. Zde je nutno podotknout, že plochá střecha je definována sklonem α < 5°. Pro větší sklony a tedy i jiné typy střech platí rozdělení střechy na oblasti jinak a je nutno postupovat podle výše uvedené normy ČSN EN 1991-1-4.

Základní schéma rozdělení střechy na obl. F, G, H, I

Vlastní pokládka kotveného podkladního pásu začíná jeho volným položením na podklad, vyrovnáním a vypnutím. Následně se provede kotvení v přesahu pásu, a to tak, aby obrys kotvy byl min. 1 cm od okraje pásu. Odstup jednotlivých kotev od sebe v jedné řadě kotev se stanoví z požadovaného počtu kotev / 1 m² a z požadavku, že min. vzdálenost mezi kotvami by neměla být menší než 15 cm. Pokud se požadovaný počet kotev nevejde do přesahu pásů, je nutno kotvit ještě i v ploše pásu, obvykle v jeho polovinách, nebo dokonce v jeho třetinách. Každá takováto kotva v ploše pásu však musí být vodotěsně překryta záplatou min. 20 x 20 cm, nebo pruhem pásu šířky min. 20 cm. Po provedení kotvení se šev vodotěsně zavaří nebo slepí (u samolepících pásů, ev. s termickou aktivací plamenem hořáku). Vodotěsné zakrytí kotev musí být provedeno co nejdříve, resp. před každou přestávkou v práci, aby nedošlo k zatečení.

V případě, že pod podkladním pásem je tepelná izolace (např. EPS), která by se mohla poškodit při svařování švu plamenem hořáku, je třeba provádět svařování takovým způsobem, který poškození zabrání (použitím spec. švového hořáku, svařovat šev při zakrytí podkladu vhodným způsobem (vhodnou deskou/prknem, pruhem pomocného asf. pásu, apod.).

Nutno také pamatovat na to, že každá deska tepelně izolační vrstvy těsně pod hydroizolačním souvrstvím musí být fixována min. 2 kotvami, jinak nutno kotvit takovou desku samostatně – pozor zejména u desek malých formátů 1,0 x 1,0 m nebo 1,0 x 0,5 m.

Součástí kotvení hydroizolačního souvrství je i provedení lineárního kotvení po obvodu střechy a všech nástaveb a prostupů: provede se jako 1 řada kotev s odstupy min. 250 až 330 mm. Kotvy, které jsou v této řadě na základě výpočtu sání větru, se do lineárního kotvení rovněž započítávají. Lineární kotvení fixuje střešní plášť proti vodorovným silám, které působí v souvrství působením větru, chvěním střešního pláště, dilatačními pohyby materiálů střešního pláště a ev. i vlivem jejich smrštění v rozsahu povolené tolerance.

Na podkladní kotvený pás se následně plnoplošně nataví vrchní asfaltový pás s hrubozrnným ochranným posypem.

Základní schéma rozdělení střechy na obl. F, G, H, I

Přednosti mechanicky kotvených dvouvrstevných asfaltových souvrství :

• jedním postupem lze fixovat všechny vrstvy střešního pláště,
• mechanické kotvení lze provádět i za zhoršených povětrnostních podmínek,
• lokální fixace mechanickým kotvením vyhovuje dilatačním pohybům podkladu i vrstvám střešního pláště,
• lokální fixace mechanickým kotvením vytváří snadno tzv expanzní vrstvu pro roznos tlaku par, což se hojně využívá zejména u sanací střešních plášťů s uzavřenou vlhkostí od zatékání,
• v současné době je možné mechanickým kotvením fixovat díky dlouhým teleskopům i střešní plášť o tl. přes 600 mm,
• vzhledem k tomu, že tl tepelných izolací se dnes provádějí velice často ve 2 a více vrstvách (pro zamezení tepelných mostů, nebo spádování v tepelně izolačních vrstvách, ev. pro kombinaci parametrů tepelně izolačních vrstev) je mechanické kotvení celého střešního pláště provedené v jednom pracovním postupu v takovýchto případech cenově výhodnější oproti lepeným skladbám.

Igor Nechvátal
Büsscher & Hoffmann s.r.o.

Množství dosažitelných informací, podle kterých lze srovnávat jednotlivé výrobky v oblasti hydroizolací, je pro zákazníka stále širší. Informace jsou uvedeny na CE štítcích, v prohlášení o vlastnostech a v technických listech. Co ale jednotlivé údaje znamenají? Jak se v nich vyznat? Co je pro danou potřebu důležité? V případě asfaltových pásů jsou některé parametry zákazníkovi ihned srozumitelné. Výše zmíněné dokumenty obsahují však i velice důležité informace, ve kterých se laik už tak snadno neorientuje. Ty nejčastější v textu níže komentujeme včetně vyjádření, jaký vztah má laboratorně získaná hodnota k reálnému použití asfaltového pásu ve stavbě.

Výrobní rozměry a reálná spotřeba

Základním informačním parametrem je jistě délka návinu v roli a šíře pásu. Zákazník však musí počítat s tím, že čistá plocha a skladební plocha nejsou totožné. Je nutné počítat s podélnými přesahy pro vytvoření spojů, které jsou v některých případech 8 cm v jiných 10 cm nebo i 12 cm. Další spoje jsou v příčném napojení pásů, ty jsou doporučeny v šíři 12 až 15 cm. Tyto údaje jsou důležité k výpočtu skutečně potřebného množství materiálu pro vytvoření hydroizolační vrstvy, a tím i pro finanční představu. Mají totiž vliv i na konečnou kalkulaci ceny. Rozsah navýšení skutečné potřeby materiálu oproti čisté ploše může být v rozsahu 10% až 30 %. Mezi minimální a maximální spotřebou tedy může rozdíl činit až 20 %. To v ceně nakoupeného respektive potřebného materiálu není rozdíl zanedbatelný. K čisté ploše je rovněž potřeba připočítat materiál potřebný k lemování nadstřešních prvků, vytvoření detailů, vytažení na atiky, popřípadě stěny přilehlých budov. Je tedy zřejmé, že již nad těmito zdánlivě jasnými a jednoduchými informacemi se zákazníkovi vyplatí přemýšlet.

Tloušťka asfaltového pásu

Dalším poměrně jasným parametrem je tloušťka tedy síla materiálu. Na tento údaj je však třeba se dívat z hlediska souvisejících aspektů. V prvé řadě je nutné si uvědomit, že pro technologii, při které jsou pásy svařovány, nebo navařovány asfaltérským hořákem, je nutná bezpečná tloušťka asfaltové vrstvy nad a pod nosnou vložkou. Aplikační technologie, při kterých jsou kladeny pásy do horkého (roztaveného) asfaltu, popřípadě do lepidel tak zvaně za studena, mohou být pásy tenší. V případě použití takových pásů pro natavení asfaltérským hořákem však nejde docílit potřebné bezpečnosti spojení. Pro výběr asfaltového pásu je nutné vzít v úvahu typ budovy a oblast použití materiálu. Je nutné vědět, jakému tlaku vody bude vrstva odolávat. Ve spodní stavbě to může být vrstva pod trvalou úrovní hladiny vody, kdy nelze připustit sebemenší kompromis ve vodotěsnosti hydroizolační vrstvy. Podobně je tomu v případě, kdy hladina může vystoupat dočasně díky nepropustnému podloží, které je přerušeno zásypem stavební jámy. V takových případech se nelze spolehnout na tloušťku jednoho pásu, nýbrž je vhodné použít pásy ve více vrstvách, které se vzájemně zajišťují a eliminují tak riziko zabudovaných chyb. Do hydroizolační vrstvy je při tomto způsobu zabudováno i větší množství nosných vložek, a tím se zvyšuje její celková pevnost. Předpokladem je vzájemné kvalitní a homogenní svaření jednotlivých vrstev. Lze tedy konstatovat, že může být vhodnější použít slabší pás ve více vrstvách než pouze jeden pás vyšší tloušťky. Vždy je však nutné mít na zřeteli zásady uvedené v začátku tohoto odstavce. I vzlínající vlhkost při založení stavby nad okolním terénem nemá vždy stejnou míru dotace vody. Disfunkce spojené s nevhodně zvoleným kompromisem v této části stavby jsou odstranitelné velmi komplikovaně a nákladně. Pokud se zaměříme na problematiku střech, je třeba vzít v úvahu, zda je střecha spádovaná k podokapním žlabům nebo k vnitřnímu svodu. V případě vnitřních svodů existuje možnost vystoupání hladiny při přívalovém dešti a voda pak dočasně působí určitým tlakem. Také v tomto případě je vhodnější použít více vrstev než pouze vrstvu z jednoho hydroizolačního pásu. U základní řady asfaltových pásů je funkčním požadavkem schopnost vytvořit bariéru proti průniku vody s různým stupněm agresivity. Tento požadavek může být splněn pouze za předpokladu, že je funkční vrstva po celou dobu předpokládané životnosti stavby homogenní, neporušená nebo snadno a spolehlivě opravitelná. Dojde-li tedy k perforaci vrstvy třeba i nešetrným užíváním (pohyb údržby po střechách) nebo tvorbě trhlin dožívajícího materiálu z jakýchkoli důvodů, může být investice zákazníka do této vrstvy z hlediska potřeby zmařená.

Mechanické vlastnosti

Mechanická odolnost, tedy odolnost proti protržení (foto 1.), a vliv stárnutí na vlastnosti materiálu mohou napovědět zákazníkovi, nakolik bude vrstva izolace na jeho objektu ať už z asfaltových pásů, folie, stěrky, či jiných materiálů dlouhodobě bezpečná. Pásy z asfaltu zušlechtěného přidáním elastických složek ve formě syntetického kaučuku (SBS), známé jako modifikované asfaltové pásy SBS, mají velmi vysokou schopnost odolávat mechanickému poškození. Jejich pružnost navíc dokáže dlouhodobě odolávat cyklickému dilatačnímu namáhání. Bezpečná opravitelnost případného poškození je v dlouhé době od zabudování bezesporu nejvyšší z běžných hydroizolačních materiálů. Dnes již pásy tohoto typu považujeme za standard.

Velký vliv na dlouhodobou bezpečnost hydroizolační vrstvy má rovněž typ použité vložky. Pro zákazníka to v reálu znamená, že není šťastné hodnotit pouze tloušťku materiálů v souvislosti s mírou bezpečnosti hydroizolace části stavby, ale je nutné posuzovat další parametry, především pevnost a elasticitu (průtažnost). Tyto parametry ověřuje zkouška, při níž je zkoušený vzorek (o šíři 50 mm a délce 300 mm) upnut do čelistí trhacího přístroje vzdálených od sebe 200 mm a při následném oddalování čelistí se zaznamená tažná síla a protažení dosažené při destrukci vzorku (foto 3.). Tyto parametry jsou uváděny jako „největší tahová síla“ respektive „největší protažení“.
Bude-li tedy v dané oblasti stavby hydroizolace trvale namáhána cyklickým dilatačním pohybem vlivem střídání teplot nebo vibracemi způsobenými různými zdroji, je potřeba vybírat, pro dosažení požadované životnosti, úroveň materiálu dle těchto parametrů. Pro srovnání materiálů různých výrobců je však nutné, aby zákazník věnoval u těchto parametrů bedlivě pozornost uváděným tolerancím. Někteří výrobci totiž velmi umně dokáží pracovat s poměrně velkým rozsahem tolerancí. Jimi uváděné hodnoty se na první pohled jeví lépe, než může být hodnota ve spodní hranici tolerance. Z tohoto důvodu SVAP prosazuje zpřísnění těchto tolerancí.

Ohebnost při nízké teplotě

V parametrech asfaltových pásů je míra modifikace určena zkouškou, při níž je zkušební vzorek v lázni ochlazen na deklarovanou hodnotu (například -25°C) a poté je ohnut přes trn o průměru 30 mm (foto 3.). Po tomto testu musí, pro deklarovanou hodnotu v technických listech, POV a CE, zůstat zkoušený etalon bez trhlin. Tento parametr je uváděn jako „ohebnost při nízké teplotě“. V žádném případě však nelze tuto hodnotu zaměňovat s požadavkem výrobce na podmínky pokládky. Pro kvalitu izolatérských prací je obvykle požadováno, aby teplota konstrukce, materiálu a ovzduší byla vyšší než +5°C při pokládce pásů z oxidovaných asfaltů, vyšší než 0°C u pásů z modifikovaných asfaltů. Obdobně je to s uváděným parametrem „odolnost proti stékání při zvýšené teplotě“. Hodnota uvedená v tomto řádku technického listu by měla být pro zákazníka vodítkem při výběru pro daný sklon střechy. Pro vlastní aplikaci je však potřeba mít na paměti, že při teplotách vyšších než 28°C je nevhodné izolatérské práce provádět, neboť hrozí nebezpečí poškození materiálu manipulací a pohybem osob po již provedených plochách.

Zkoušky pásů prováděné Svazem výrobců asfaltových pásů

Nejdůležitější pro nezkreslenou představu zákazníka o materiálu však je, aby informace k výrobkům byly reálné a aby výrobce jím deklarované hodnoty skutečně trvale splňoval. Pro širokou veřejnost SVAP monitoruje nezávislými zkouškami jednotlivé produkty výrobců a prodejců v České republice. S výsledky těchto zkoušek máte možnost se seznamovat na webových stránkách SVAZU VÝROBCŮ ASFALTOVÝCH PÁSŮ v ČR.

Lubomír Pech
stavební technik/ obchodně technický poradce
CHARVÁT a.s.

Rozmístění dilatačních spár ve střešní konstrukci vychází ze stavebně-konstrukčních požadavků konkrétního objektu. Dilatační spára musí procházet všemi vrstvami střešní konstrukce.

Rozmístění dilatačních spár ve střešní konstrukci vychází ze stavebně-konstrukčních požadavků konkrétního objektu. Dilatační spára musí procházet všemi vrstvami střešní konstrukce.

Před navržením dilatačního detailu musí být známé potřebné údaje o očekávaných pohybech ve spárách. Styčné plochy se mohou navzájem pohybovat. Pohyby se vyskytují

• kolmo k izolační rovině, např. sednutí
• paralelně k izolační rovině, např. roztažení
• jako smyk,

jakož i v kombinaci těchto jednotlivých pohybů.

Pohyby se mohou vyskytnout jako pomalé nebo rychlé, jednorázově, zřídka nebo často se opakující a mohou být různě velké. Z toho vyplývají dva odlišné typy spár:

Typ spáry „A“ - pro pomalu odeznívající nebo jednorázové nebo zřídka se opakující pohyby (např. pohyby sedáním, zkrácení smrštěním nebo změnami délky prostřednictvím sezónních výkyvů teploty tepelně izolovaných střešních konstrukcí) o velikosti do 5 mm u samolepících nebo natavovacích izolačních pásů, popř. o velikosti do 10 mm u volně kladených izolací.

Typ spáry „B“- pro rychle odeznívající nebo často se opakující pohyby (např. změny délky vlivem denních výkyvů teploty), jakož i pro všechny pohyby o velikosti nad 5 mm u samolepících nebo natavovacích izolačních pásů, popř. o velikosti nad 10 mm u volně kladených izolací.

Spáry typu „A“ lze provést v hydroizolační rovině. Při použití samolepících nebo natavovacích izolačních pásů na nosné konstrukci z betonu či železobetonu musí být pod hydroizolací umístěn podkladní dilatační pruh z asfaltového pásu o šířce min. 200 mm kotvený nebo natavený k jedné z dilatujících ploch. Izolace překlenující dilatační spáru v nosné konstrukci z trapézových plechů musí být podložena např. dilatačním plechem rovněž jednostranně kotveným.

Spáry typu „B“ jsou s ohledem na velikost a četnost pohybů realizovány s přerušením izolovaných ploch. Možná řešení:

Legenda:

Poznámka: spáru je vhodné vyplnit např. tepelnou izolací z minerálních vláken

Za vhodný modifikovaný pás pro vrchní vrstvu tohoto souvrství se považuje pás s polyesterovou vložkou s vysokou průtažností. Dle ČSN EN 13 707 musí být minimální největší protažení vrchního pásu ve dvouvrstvých systémech 30 %. Pokud je výpočtem stanoven větší dilatační pohyb, existují na trhu i pásy s minimálním největším protažením i 45%. Další možností je použití tzv. bezvložkových pásů, jejichž vysoká průtažnost je dána vysokou modifikací asfaltové hmoty modifikátorem SBS.

* Převzato z www.migua.de

Spáry typu „B“ musí být zvednuty nad izolovanou rovinu, např. použitím přířezů zhotovených z tepelné izolace nebo zděných konstrukcí. Pro vytvoření dilatačního detailu musí být použity modifikované asfaltové pásy s vysokou roztažností. Dílčí oddilatované plochy musí být nezávisle na sobě odvodněny.

Dilatační spáry by neměly být umístěny bezprostředně v oblasti napojení vodorovných a svislých ploch a rovněž by neměly probíhat rohy napojení vodorovných svislých ploch. Jestliže je to nezbytné, pak jsou zapotřebí zvláštní konstrukční opatření, která musí být navržena projektantem. V tomto případě je většinou vhodné použít řešení b/. Tento systém obsahuje i tvarovky pro případ, že je dilatační spára umístěna do styku mezi vodorovnou plochou a přiléhající svislou stěnou.

Ing. Ivo Lněnička
GEORG BÖRNER
Chemisches Werk für Dach- und Bautenschutz GmbH & Co. KG

Tato norma stanovuje minimální technické požadavky na asfaltové pásy, vyrobené podle evropských harmonizovaných norem ČSN EN 13707, ČSN EN 13969 a ČSN EN 13970, určené pro zabudování do staveb v podmínkách České republiky a platí pro potřeby navrhování a provádění staveb podle zvláštních předpisů. Tato norma nestanoví podmínky při uvádění asfaltových pásů na trh podle ČSN EN 13707, ČSN EN 13969 a ČSN EN 13970.

Tyto požadavky mají veliký vliv na výslednou kvalitu asfaltového pásu a následně pak na jeho zpracovatelnost, rychlost, kvalitu pokládky a úsporu plynu (platí pro natavitelné pásy) a v neposlední řadě na životnost a záruku, kterou následně poskytuje realizační firma za své dílo.

KTERÉ TECHNICKÉ PARAMETRY TO ZAJIŠŤUJÍ?

• Tloušťka pásu, má přesné hranice deklarovaných tolerancí (5 % max. ± 0,2 mm), nelze tedy spoléhat na možnost uvést jakkoli velkou toleranci například někteří výrobci uvádějí tolerance 5 % popř. ± 0,3 mm a větší. Tento parametr má veliký vliv na kvalitu pokládky a záruku – Zaručení minimální tloušťky pásu přímo ovlivňuje kvalitu natavení a nehrozí tak „propálení“ asfaltových pásů a tím i tepelné namáhání (degradace) nosné vložky.
• Vodotěsnost, v EN se požaduje provedení zkoušky při tlaku vodního sloupce od 2 kPa pro parozábrany, přes 10 kPa pro střešní pásy až po 60 kPa pro pásy pro spodní stavbu. Protože požadavky EN jsou mírné a běžné pásy nemají problém splnit i přísnější kritéria, jsou v ČSN 73 0605-1 požadavky oproti EN zpřísněny. Vyšší nároky na vodotěsnost přímo ovlivňují kvalitu asfaltového pásu a má přímý vliv na záruky.
• Minimální Tahové vlastnosti, „největší tahová síla“ a „protažení“ jsou dány typem nosné vložky. V kombinaci s dalším parametrem „rozměrová stálost“ jsou naladěny tak, aby pásy měly dobrý předpoklad spolehlivě fungovat v místě zabudování. Vyšší nároky na tahové vlastnosti přímo ovlivňují kvalitu asfaltového pásu a má přímý vliv na kvalitu pokládky a záruky.
• Rozměrová stálost - stanovuje změny délky asfaltových pásů po vystavení tepelnému zatížení. Tento parametr je důležitý hlavně u asfaltových pásů s nosnou vložkou z polyesterového rouna a minimalizuje možné srážení asfaltových pásů – tím ovlivňuje vzhled povlakové hydroizolace, kvalitu pokládky a má velký vliv na záruky.
• Ohebnost za nízkých teplot, je dána do určité míry množstvím a kvalitou modifikátoru a plniv v asfaltové krycí hmotě a kvalitou homogenity asfaltové směsi. Přímo ovlivňuje taktéž parametr Stékavost pří zvýšené teplotě. Tyto parametry mají vliv na flexibilitu asfaltových pásů, zpracovatelnost při nižších teplotách, tepelnou odolnost a tím přímo ovlivňují záruky, životnost pásů a kvalitu pokládky.
• Množství asfaltu bez plnidel – stanovuje se nad rámec běžně deklarovaných parametrů a patří k jednomu z nejdůležitějších parametrů ovlivňující kvalitu asfaltových pásu. Stanoví se extrakcí popsanou v příloze ČSN 73 0605-1. Má přímý vliv na zpracovatelnost, rychlost, kvalitu pokládky a úsporu plynu a v neposlední řadě na životnost a záruku. Konkrétně pak na lepší homogenitu roztaveného asfaltu při nižší teplotě a tím i kvalitnější natavení a z toho vyplývající prodloužená životnost.

KOMU JE NORMA URČENA A KOMU SLOUŽÍ?

Norma je určena projektantům, investorům, realizačním firmám nebo dodavatelům, kterým slouží jako podklad pro stanovení odpovídající úrovně kvality asfaltových pásů v různých místech zabudování.

• Slouží k ochraně spotřebitelů a uživatelů asfaltových hydroizolací. Realizace povlakových hydroizolací dle ČSN 73 0605-1 minimalizuje možné problémy na minimum.
• Ochraně prováděcích firem před případnými soudními spory pokud použijí výběr asfaltových izolačních pásů dle ČSN 73 0605-1, samozřejmě, že vliv na kvalitu má i technologická kázeň a správný postup při aplikaci asfaltových pásů.
• Pomoci projektantům při návrhu povlakové hydroizolace z asfaltových pásů, kdy se mohou odkazovat na ČSN 73 0605-1 a popř. upřesnit pouze minimální tloušťku jednotlivých pásů
• Samozřejmosti je vliv na ekologii a environmentální politiku, kdy takto správně navržená povlaková hydroizolace má vliv na trvanlivost a zamezuje tímto možné časté opravy a z toho vyplývající nakládání s odpady. Je to příspěvek normy k zajištění udržitelnosti, environmentální a sociální zodpovědnosti výrobců asfaltových hydroizolačních materiálů.

Aleš Kupka

Předsedav SVAP z.s.
www.asfaltovepasy.cz

Radon je radioaktivní plyn, je bezbarvý, bez chuti a zápachu, chemicky netečný a je v různé míře přítomný v horninách a v půdách na povrchu Země.
Vdechování radonu nebo jeho produktů má negativní vliv na lidský organismus. Proto je velmi důležité prostory budov chránit hydroizolacemi, které jsou určené a byly testované proti působení radonu z podloží. Území, na kterém jsou koncentrace radonu škodlivé, jsou u nás poměrně rozsáhlé.

Mapa výskytu radonu v České Republice

Jak je z výše uvedené mapy zřejmé, radon se v Česku vyskytuje v blízkém okolí spodních staveb více méně všude. Při výskytu radonu v podloží se v prostorech spodní stavby musí vybudovat hydroizolace proti radonu, nebo protiradonové hydroizolace doplnit dalšími konstrukcemi, které také budou bránit pronikání radonu do interiéru budov.

Návrh konstrukcí proti nepříznivému působení radonu z podloží by měl řešit projekt stavby. Hydroizolace jsou v projektech staveb někdy uvedeny nebo popsány příliš obecně, a bohužel také v celé řadě projektů se vyskytují i nevhodné hydroizolace. Příkladem nevhodných hydroizolací proti radonu jsou oxidované asfaltové pásy s hliníkovou nosnou vložkou, které se s ohledem na postup výstavby některých budov mají pokládat v zimním období (např. v lednu nebo v únoru). Na stavbách také někdy dochází k rozhodnutí o použití konkrétních hydroizolačních výrobků „těsně“ před zahájením realizace izolací spodní stavby.

Přitom u stavebních konstrukcí spodní stavby, které je nutné chránit proti tlakové vodě, nebo proti působení radonu z podloží, mají hydroizolace velký význam.

Podkladem návrhu hydroizolací proti radonu je měření výskytu radonu

Základním výchozím podkladem pro návrh hydroizolací proti radonu zpravidla slouží protokol o měření výskytu radonu v místě stavby.

V závěru protokolu z měření výskytu radonu nebo v závěru odborného posudku týkající se výskytu radonu v podloží bývá uvedený vysoký, střední nebo nízký radonový index pozemku.

Návrh hydroizolací proti radonu se ověřuje výpočtem

Hydroizolace proti radonu je potřeba navrhnout a ověřit výpočtem podle ČSN 73 0601, a to na základě změřených hodnot radonu, určení propustnosti zeminy, podle tvaru a typu budovy, osazení budovy v terénu atd.

Pro stanovení radonového indexu (dříve rizika) pozemku má velký vliv propustnost zeminy v podloží stavby.

Na volbu asfaltových pásů proti radonu má také velký vliv skutečnost, zda se jedná o podsklepenou nebo nepodsklepenou budovu.
U podsklepené budovy je nutné navrhnout hydroizolaci spodní stavby ze dvou nebo i více vrstev asfaltových pásů, které odpovídají požadavkům ČSN 73 0605-1 pro použití v oblastech s výskytem tlakové vody.

Navrhovat a používat by se měly pouze asfaltové pásy, u kterých byl změřený Součinitel difuze radonu v autorizované laboratoři, a také asfaltové hydroizolační pásy o dostatečné mechanické pevnosti, které jsou provedené spojitě, jako obálka konstrukcí spodní stavby.

Připomeňme si, že asfaltové pásy s nedostatečně pevnou nosnou vložkou použité v jedné vrstvě znamenají u stavby s výskytem radonu obrovské riziko. Přetržený nebo mechanicky poškozený asfaltový pás, v oblasti poruchy hydroizolace, budovu nechrání ani proti vodě a ani proti radonu.

Při vysokém a středním radonovém indexu, při výskytu radonu v podloží je nutné věnovat zvýšenou pozornost nejen hydroizolačním materiálům a montáži hydroizolací v jednotlivých plochách, ale především je nutné provést vodotěsné a plynotěsné hydroizolace u detailů, u prostupů potrubí, etapové spoje, dilatace atd.

I plastové potrubí kanalizace je možné nejdříve opracovat samolepícími pásy a pak natavitelnými modifikovanými pásy. Na celé řadě staveb se bohužel také vyskytují různé konstrukce, viz. obrázek 1 a 2, které je při výskytu radonu v podloží stavby potřeba řešit již ve fázi projektu zela jiným způsobem.

Obr. 1: armatura z podkladního železo-betonu prochází skrz hydroizolace

Obr. 2: nevhodný přívod elektroinstalací pomocí „husích krků“.

Prostupy různých instalací skrz hydroizolace je možné řešit pomocí různých průchodek a pomocí přírubových spojů. Z obrázku 1 je zřejmé, že vyztužení stavebních konstrukcí budovy bez prostupů skrz hydroizolace znamená pro projektanty konstrukcí a odborníky na statiku staveb navrhnout jiné řešení.

Příklad skladby podlahy, hydroizolací spodní stavby proti radonu, obrázek 3:

Vzhledem k tomu, že v mnoha případech staveb není jisté období roku, do kterého připadne montáž hydroizolací proti radonu, tak je potřeba do skladeb konstrukcí spodních staveb navrhovat modifikované asfaltové pásy.

Stavební činnosti, které v prostoru spodní stavby obvykle probíhají, jsou pro hydroizolace poměrně nebezpečné.
Právě proto je potřeba u hydroizolací spodních staveb používat kvalitní modifikované asfaltové pásy, které mají výrazně vyšší hydroizolační spolehlivost než například běžné fólie na bázi mPVC.

Modifikované asfaltové pásy se obvykle provádějí jako dvouvrstvé hydroizolace, mají větší odolnost proti mechanickému poškození, mají také větší tloušťku a celoplošně se natavují se vzájemným prostřídáním spojů.

Časté otázky ze stavební praxe

Jednou z velmi často kladených otázek, bývá: „Zda je možné při středním radonovém indexu stavby použít jednovrstvou hydroizolaci, například modifikovaný asfaltový pás typu AL+V S40 ? “ Velice často se ptají stavebníci, kteří řeší hydroizolace proti radonu u nepodsklepených budov.

Asfaltové pásy s hliníkovou vložkou, (včetně kašírování hliníkové vložky skleněnou rohoží 60 g/m2), nesmí být u stavebních konstrukcí, kde se předpokládá jejich pohyb, nerovnoměrné sedání budovy nebo dotvarování konstrukcí spodní stavby, použity samostatně !

Při vysokém radonovém indexu se i modifikované asfaltové pásy s hliníkovou vložkou, podle obr. 3, používají v kombinaci s asfaltovými pásy, které mají nosnou vložku například ze skleněné tkaniny G, která má vysokou pevnost v podélném i příčném směru a může být plošně natavena na napenetrovaný betonový podklad, nebo na izolační přizdívku.

Lepší difúzní parametry x pevnost asfaltových pásů

Asfaltové pásy s hliníkovou vložkou, mají zpravidla o řád nižší hodnotu Součinitele difúzního odporu radonu než modifikované asfaltové pásy s nosnou vložkou ze skleněné tkaniny nebo z polyesterové rohože. Modifikované asfaltové pásy s nosnou vložkou ze skleněné tkaniny nebo z polyesterové rohože mají dvakrát až třikrát vyšší pevnost v podélném i příčném směru.

U konstrukcí spodní stavby se vyskytuje celá řada různých zatížení, která působí i na hydroizolace. Hydroizolace spodní stavby i hydroizolace proti radonu by měly mít dostatečnou pevnost proti přetržení a příznivé technické vlastnosti pro jejich zpracování v podmínkách spodní stavby. Při jejich montáži je potřeba také zohlednit provozní a klimatické podmínky na stavbě.

Ing. Jaroslav Brychta, CSc.

autorizovaný inženýr pro pozemní stavby
stavební technik KVK PARABIT, a.s.

Součásti výbavy dobrého izolatéra je, mimo jeho manuální dovednosti, také vhodné nářadí pro kvalitní zpracování asfaltových pásů. Izolatérům je dostupný široký sortiment nářadí ve specializovaných prodejnách, nebo přímo u dodavatelů asfaltových pásů a v posledních letech, také v nabídce specializovaných elektronických obchodů na internetu.

Pro izolatéra je základním a nejobvyklejším prostředkem pro technologické zpracování asfaltového pásu plamen. Plamen je aplikován na pás, pásy či tvarovky, pomocí hořáku. Běžně dostupné sady hořáků jsou mosazné a titanové. Primárně je lze zatřídit podle velikosti. Na základě toho jsou pak vhodné pro plochu, či detaily.

Řada pro opracování detailů má průměr hořáku 28 mm, 32 mm, 34 mm a 35 mm. Hořáky dodávají dostatečně přímý, soustředěný, výkonný a účinný plamen pro precizní a přesnou práci na menších plochách nebo liniích.

Univerzálnější řadou je sada hořáků o průměrech 40 mm, 50 mm, 55 mm, 60 mm a 70 mm. Poskytují dostatečný rozsah a výkon plamene zejména pro vaření asfaltových pásů v ploše.

Vhodným doplňkem hořáků je vestavěný piezoelektrický zapalovač, který umožňuje aktivaci plamene přímo na hořáku, bez nutnosti použití samostatného zapalovače.

Hořák je osazen na prodlužovací trubce. Ty jsou opět dostupné v několika různých délkách tak, aby umožnily izolatérovi pohodlné vedení a směrování hořáku, v závislosti na prováděné činnosti. Pro detaily či práci ve stísněných podmínkách jsou vhodnější kratší trubice, od 100 do 400 mm. Pro práci v ploše pak zase delší trubice od 500 do 1000 mm. Trubice jsou doporučeny nikoli přímé, ale v místě před hořákem vyhnuté pod úhlem cca 20°-30°, dle výrobce, a umožňující tak lepší variabilitu směrování plamene. Izolatéři obvykle používají pro práci s asfaltovými pásy hořák jednoramenný, se kterými mají dobrou kontrolu nad směrem a intenzitou plamene a tím i nad požadovanou technologií tavení. Výjimečně lze využít i dvouramenných hořáků, např. pro velké plochy. Požívání víceřadých hořáků, tzv. kombajnů z technologických důvodů nedoporučujeme.

Obr. 1 – Sestava hořáků pro vaření asfaltových pásů

Obr. 2 – Sada detailových hořáků

Obr. 3 – Prodlužovací trubice

Obr. 4 – sada hořáků pro plochu vč. trubic a regulace

Obr. 5 – dvojitá regulace s rukojetí

Obr. 6 – jednoduchá regulace a regulátor tlaku

Prodlužovací tyč je našroubována na držáku. Součástí držáku je regulace. Jednoduchá má využití u menších hořáků, u větších se s výhodou využije regulace dvojitá. Je možné využít přímou regulaci šroubovacím ventilem, anebo proměnnou regulaci přidaným ventilem s rukojetí ovládanou stiskem. Praktickým doplňkem, zejména kratších prodlužovacích tyčí s detailovými hořáky je stojánek. Jedná se ocelová ramena umožňující odložení hořáku bez rizika poškození odkládací plochy.

Obr. 7 – Detailový hořák na krátké tyči se stojanem

Pro připojení držáku na zdroj plynu, se využívají vysokotlaké hadice, dodávané v délkách od jednoho do řádově desítek metrů délky. Připojení k jednotlivým typům plynových bomb je vhodné provádět přes regulační ventil s pojistkou a manometrem. Pro hořáky se využívají tlakové láhve plněné směsí propan-butanu s obsahem 2 kg, 5kg, 10 kg a 33 kg. Láhev s obsahem 2 kg je možno použít s hadicí bez regulátoru tlaku. K lahvím 10 kg a 33 kg je možno využít při práci manipulačních vozíků, které rovněž dle typu jsou schopny i zajistit stabilitu lahví na stavbě.

Dalším důležitým nářadím je izolatérská špachtle. Špachtle je ve tvaru kapky, na špici ukončená obloukem malého poloměru, který umožňuje snadnou práci s detaily a spoji asfaltového pásu bez rizika jeho poškození ostrou špicí. Díky oblouku nedochází při opracování detailů ke strhávání asfaltu v linii, ale k jeho rozprostření a opracování obloukovou hranou špachtle. Izolatérská špachtle má dřevěné nebo plastové držadlo. Při práci s pásy a plamenem pak kovovou část špachtle izolatér průběžně nahřívá, aby tak zabránil slepování a hromadění asfaltové hmoty na nástroji.

Obr. 8 – Izolatérská špachtle

Pro vytváření homogenního a geometricky pravidelného spoje se využívá velký přítlačný válec na ocelové vodicí tyči. Ocelový válec se přikládá k prováděnému spoji v blízkosti hrany horního pásu tak, aby nedošlo k jeho styku s vytlačenou asfaltovou hmotou, ale při tom, aby zabezpečil svou vahou rovnoměrné zatížení na spoje a tím i vytlačení požadovaného množství roztavené asfaltové hmoty obou svařovaných pásů.

Obr. 9 – Přítlačný ocelový válec

Variantou je dvojitý přítlačný válec - Roller, využívaný zejména pro samolepicí asfaltové pásy. Válečky je možno využít přímo, s manipulací za madlo spojující oba válce, nebo lze na madlo osadit teleskopickou tyč. Válce se využívají k docílení dostatečného přítlaku na spoje.

Obr. 10 – Dvojitý přítlačný válec na samolepicí asfaltové pásy

Další důležitou součástí výzbroje izolatéra je nůž. Jedná se o speciální nože, nejlépe kovové konstrukce, s výměnnými čepelemi. Čepele jsou z důvodu bezpečnosti zasouvací. Variabilně jsou k dispozici nože jedno, nebo dvou čepelové. Snadný mechanizmus většiny těchto nožů umožňuje rychlou výměnu čepelí. Součástí nože může být i zásobník čepelí. Je vhodné pracovat s čepelemi jak rovnými tak s háčkem. Čepel s háčkem umožňuje snadné řezání asfaltových pásů, jak v liniových řezech v ploše, tak i pro tvarování pásu pro detaily, snadno se s ní provádí kruhové, či obloukové řezy, slouží také k nařezání linií. Tvar háčku čepele navíc omezuje riziko poškození podkladu. Čepel s rovnou špičkou používáme tam, kde by se naopak háček zachytával o podklad či o některou z vrstev asfaltového pásu. Jedná se například o řezy samolepicích pásů či o jemné nařezávání separačních silikonových fólií na samolepicích asfaltových pásech. U ostré přímé čepele je nutno dbát zvýšené opatrnosti z důvodů proříznutí podkladu. Z praktických důvodů je vhodné mít k dispozici při práci oba druhy čepele.

Obr. 11 – Izolatérský nůž, čepele s háčkem, metr

K pohodlnému odvíjení role při vaření slouží vodicí tyč. Jedná se o kovovou tyč délky 600-900 mm s jednostranně připojeným držadlem délky cca 1350 mm. Kovová tyč může být opatřena pro snadnější odvalování válečky s ložisky. Poskytuje vhodný nástroj pro kontrolované odbalování role bez rizika poškození asfaltové hmoty na povrchu role. Další variantou tohoto nástroje jsou odvalovací háky. S háky je třeba dbát opatrnosti při odbalování role a jeho možnému kontaktu s rozehřátou asfaltovou hmotou, aby nedocházelo k jejímu strhávání či odhalování nosné vložky pásu.

Podobnými nástroji na dlouhé rukojeti jsou také doplňkové válce. Jedná se například o vysoušecí válec. Nebo o velký přítlačný válec pro plochu.

Doplňkovým, nikoli však nedůležitým, typem nářadí pro izolatéra jsou také měřicí a značkovací pomůcky. Využívá se svinovacích metrů a pásem, klasických skládacích metrů. Pro značení se využívá speciálních permanentních popisovačů několika možných barev od bílé až po černou vč. barev reflexních, grafitových tužek apod. Pro dodržení přímého směru je vhodný navíječ s úderným provázkem a pudrem.

Práce izolatéra se většinou neomezuje na samotné vaření asfaltových pásů. Na tuto technologii je navázána další řada procesů, jako je mechanické kotvení, instalace doplňkových prvků apod. Proto by ve výbavě pracovní čety neměla chybět brašna či bedna s praktickým manuálním nářadím od šroubováku, přes nůžky po vybrané typy kleští. Stejně tak se neobejde bez vrtacího a šroubovacího nářadí, pro připojení do elektrické sítě či akumulátorového typu s příslušnými vrtacími, šroubovacími a prodlužovacími nástroji.

Ing. Tomáš Kafka
Technik pro stavební materiály
DEK a.s.

Návrh hydroizolace a proces jeho provedení by měl směřovat k co nejdokonalejšímu splnění ochrany budov proti pronikání vody do jejich částí. Způsob použití a dodržení zásad zpracování konkrétních výrobků je nutné dodržet, aby bylo docíleno bezvadné funkce dané vrstvy, popřípadě souvrství.

Příprava podkladu

Bezproblémovému zpracování asfaltových pásů by měla předcházet kontrola kvality dodaného typu materiálu, důsledná přejímka podkladních konstrukcí před vlastní pokládkou a příprava materiálu pro pokládku. Povrch podkladní konstrukce musí být suchý, bez sněhu a námrazy, prostý hrubých nečistot, ostrých hran a mastných skvrn. Pro dosažení potřebné soudržnosti první vrstvy asfaltových pásů s podkladem, a tím zajištění skladby proti účinkům sání větru, je potřebné provést před pokládkou nátěr podkladní konstrukce vhodným penetračním nátěrem. U plochých střech by měla být dodržena rovinnost a minimální spád 2 % tak, aby nedocházelo k dlouhodobému stání srážkové vody na finální hydroizolaci. Důslednost v těchto etapách snižuje riziko pozdějších problémů s realizací díla. Vliv na další zpracování má i uložení materiálu. Je nezbytné dodržet zásady skladování. Role asfaltových pásů je potřeba skladovat stojící v suchu, v místech chráněných před přehřátím a před přímým slunečním svitem. Pokud vlivem skladování dojde k deformaci okraje pásů (zborcení vlivem tepla) má takto poškozený okraj pásu vliv na kvalitu svaření podélného spoje.

Podélný a příčný přesah

Obr. 1

U plnoplošně navařeného systému by měly být provedeny podélné spoje s přesahem minimálně 80 mm a příčné s minimálním přesahem 120 mm. U příčných spojů je nutné provést na konci spodního pásu diagonální seříznutí přesahu. Rovněž je nezbytné u spodního pásu příčného spoje provést zatavení nebo odstranění břidličného posypu finálních pásů v celé šíři příčných přesahů (obr.1). Pokud tyto úkony nebudou kvalitně provedeny, nelze docílit pevného a vodotěsného spojení pásů. Tuto zásadu je nutné dodržet i při opracování detailů, kde se navařování na prostor pásu ošetřený břidličným či jiným ochranným posypem téměř nelze vyhnout. Při správném prohřátí asfaltové hmoty a svaření přesahů vznikne podél spoje asfaltový návalek v šíři cca 8 mm. Takový návalek není v žádném případě chybou, právě naopak lze využít k vizuální kontrole provedení díla. Není tedy potřeba jej zasypávat břidličným, popřípadě keramickým posypem.

Obr. 2 Schéma

Obr. 2 Foto

Obr. 3 Schéma

Obr. 3 Foto

Pro bezpečnost v místech detailů prostupů, ale i ukončení hydroizolace je výhodné tato místa zesílit více vrstvami. Toto opatření má však omezenou účinnost pokud se neprovede stupňovitě. To znamená, že následná vrstva by vždy měla být ukončena alespoň 60 mm za ukončením předchozí vrstvy (obr. 2). Tímto postupem dojde k zajištění předchozího ukončení. Tento způsob je velice důležitý v návaznosti povlakové krytiny z asfaltových pásů na klempířské prvky, jako jsou okapní plechy nebo závětrné lišty. U spodní stavby je stupňovité zakončení jednotlivých vrstev, zvláště u etapového spoje, zásadním předpokladem bezpečné funkce hydroizolace. Princip vzájemného zajištění vrstev je vhodné dodržet i v ploše. Je samozřejmé, že u vícevrstvých systémů musí být jednotlivé vrstvy k sobě celistvě svařeny v plné ploše. Kladení jednotlivých řad pásů musí být započato tak, aby nedocházelo k lineárním příčným spojům (křížové spoje). Příčné spoje další řady by měly být vzdáleny od příčného spoje předchozí řady minimálně 300 mm, lépe 500 mm. Další vrstvu asfaltových pásů je nejlépe zahájit uprostřed pásů podkladní vrstvy. Vždy je potřeba zamezit vrstvení podélných spojů na sebe. Jednotlivé vrstvy pokládejte ve stejném směru. Tak docílíte toho, že následná vrstva bude jistit spoj vrstvy předchozí viz obr. 3. Význam tohoto postupu spočívá nejen v pojištění hydroizolační funkce souvrství, ale spočívá i v pevnostním zajištění místa, kde logicky nemá nosná vložka kontinuální průběh. Při kvalitním homogenním provaření spojů a vrstev vznikne celistvá povlaková krytina střechy, která je schopna dlouhodobě plnit svoji hydroizolační funkci.

Lubomír Pech
Charvát a.s.

Investor, vlastnící starší střechu, hledá řešení, jak její, mnohdy silně degradovaný hydroizolační systém, opravit. Setkáváme se s provedeními, kde návrh a realizaci uskutečnil laik a kdy nejlevnější řešení nemusí být vždy úplně funkční - viz obr.1,2,3.

obr.1

obr.2

obr.3

Na co je potřeba se zaměřit

Musí se brát v úvahu zabudovaná vlhkost stávajícího střešního systému, musí se zkontrolovat těsnost, průchodnost a kapacita stávajících vpustí a zároveň doprojektovat zabezpečovací systémy proti pádu osob z výšky, které většinou u starších střech chybí. S návrhem nové hydroizolace souvisí u méně zateplených střech i návrh tepelné izolace, který mnohdy dořeší i potřebné nové spádování střechy. Zvýšení tloušťky tepelné izolace může mít za následek i navýšení atiky. V praxi se setkáváme se střechami již několikrát opravovanými s pěti i šesti vrstvami asfaltových pásů, které bývají doplněny různými nátěry. Celková tloušťka se může pohybovat i kolem 5 cm. Toto souvrství může ještě obsahovat i v dnešní době térové složky. Potom je lepší původní vrstvy odstranit, což je však ekonomicky velmi nákladné. Současně bychom měli dbát i na statické namáhání střešní konstrukce (vliv odlehčení, následné možné přitížení, vliv nahodilého bodového zatížení během realizace), a to hlavně u subtilnějších nosných konstrukcí.

Možnosti sanace střech

S ohledem na stávající stav hydroizolace a s tím souvisejícím množstvím zabudované vlhkosti a požadavky na tepelné izolace se vyskytují tyto varianty sanací:

• bez zateplení (dodatečného přiteplení)
  • jednovrstvá
  • dvouvrstvá
• se zateplením
  • jednovrstvá
  • dvouvrstvá

Specifika mikroventilačních pásů

Úkolem mikroventilačních pásů je ve spojení s vhodnými stavebními detaily minimalizovat účinky zabudované vlhkosti pod nově provedenou hydroizolační vrstvou. Dříve se k tomuto účelu používal jednoduchý oxidovaný nebo modifikovaný pás tl. 1 až 2 mm s kruhovými otvory (viz. obr. 4)

obr.4

obr.5

volně položený „na sraz“, který sloužil jako pomocná separační mezivrstva. Povrchy pásů byly opatřeny buď jemnozrnným posypemnebo polypropylenovým rounem. Po následném natavení plnohodnotného hydroizolačního pásu došlo po spálení separačního rouna v místě otvoru k částečnému podtečení asfaltu pod pomocný pás a tím k jeho fixaci. Vlastní hydroizolační pás byl k podkladu přivařen přes otvory mikroventilačního pásu.
Dnešní technologie výroby umožňuje vyrobit natavovací pásy se speciální úpravou spodní vrstvy tak, že požadavek mikroventilace může být zajištěn bez použití mezivrstvy (obr. 5). Připevnění k podkladu většinou zajišťuje rychlonatavovací asfalt, který podle výrobce může být nanesen v pruzích nebo bodech různých tvarů. Mezi těmito pruhy nebo body pak zůstávají „kanálky“, do kterých se pak může rozptýlit uzavřená vlhkost. Vodní páry pak eventuální úpravou obvodového detailu střechy mohou expandovat do ovzduší.
Tyto pásy by také samozřejmě měly splňovat minimální požadavky na technické parametry dle ČSN 730605-1, Požadavky na použití asfaltových pásů.

a) Sanace bez zateplení (bez dodatečného zateplení)

Pokud se investor rozhodne pro regeneraci stávajících vrstev včas a pokud se nejedná o střechu se zvýšeným provozem, stačí provést sanaci v jedné vrstvě. V případě opačném je vhodnější provést sanaci dvouvrstvou. Pak by měl být pro mikroventilaci uzpůsoben podkladní pás. Vrchní vrstvu pak tvoří klasický natavovací pás.

Pokládka mikroventilačních pásů
Požadavky na natavování mikroventilačních pásů se neliší od pravidel natavování klasických natavovacích pásů. Větší pozornost je však třeba věnovat době a intenzitě zahřívání spodní vrstvy tak, aby skutečně došlo k přitavení k podkladu přes rychlonatavovací pruhy nebo body. V případě, že dojde k přílišnému přehřátí asfaltu, může dojít k celoplošnému přitavení a tím mikroventilační efekt zmizí (obr. 6 – v tomto demonstračním případě nebyl použit penetrační nátěr, aby vynikla kresba odvětrávacích „kanálků“).

obr.6

Před aplikací pásů je vhodné prořezat boule a odstranit nerovnosti, povrch střešního pláště vyspravit a opatřit ho penetračním nátěrem. V případě, že vrchní vrstvu střešního pláště tvoří pás s posypem břidlicí, je nutné střechu důkladně zamést, odstranit veškeré volné částice a opět povrch napenetrovat. Pásy jsou natavovány s minimálním přesahem podélných spojů 8 cm a příčných spojů 12 cm. Sklon střechy musí být ≥ 2%.

b) Sanace se zateplením

Volba způsobu připevnění tepelné izolace k podkladu a zajištění celé konstrukce střešního systému proti sání větru závisí právě na typu použití tepelné izolace a ovlivňuje typ použitých hydroizolačních pásů.

ba) s jednou vrstvou hydroizolace

Pokud je nutné zateplení, může být použit jednovrstevný kotvený systém (viz článek Jednovrstevné kotvené hydroizolační systémy z asfaltových pásů) nebo lepený střešní systém. V obou případech zde mezi jednotlivými vrstvami může dojít k volnému rozptýlení eventuálně vzniklých vodních par. Aby však byla umožněna mikroventilace v případě lepeného systému, musí být tepelná izolace i hydroizolační pás lepeny v pruzích nikoliv celoplošně.

bb) se dvěma vrstvami hydroizolace

Jestliže se investor rozhodne použít dvouvrstevný hydroizolační systém, může být kotvený nebo lepený v kombinaci s navařováním. V tomto případě je však kotvený nebo lepený podkladní pás a vrchní pás je pak celoplošně navařen. V současné době se stále více uplatňují ve spojení s polystyrenem podkladní pásy samolepicí, které se většinou lepí celoplošně. Na trhu ale existují i samolepicí pásy, které jsou samolepicí hmotou přilepeny pouze bodově nebo v pruzích a tak fungují rovněž jako pásy mikroventilační. V tomto případě se jedná o pásy s vysokou užitnou hodnotou a výbornými lepicími vlastnostmi lepicí asfaltové hmoty, které i přes nižší kontaktní plochu, splňují statické požadavky na sání větru.

Ivo Lněnička
Georg Börner, Chemisches Werk für Dach- und Bautenschutz GmbH & Co.
organizační složka Praha

Pro střešní pláště plochých střech se ve stavební praxi v současnosti prosazují i jednovrstevné kotvené systémy na bázi asfaltových modifikovaných pásů, které umožnují spolehlivou a především efektivní realizaci.

U všech jednovrstevných systémů je vždy nutné dodržení zásad pro návrh a provádění těchto systémů. Pokud tomu tak je, pak jednovrstevné asfaltové pásy mají oproti foliovým jednovrstevným hydroizolačním systémům řadu výhod:

• vyšší odolnost vůči mechanickým vlivům
• vyšší odolnost vůči krupobití
• vyšší odolnost vůči sání větru díky své hmotnosti a tuhosti (vzdálenosti jednotlivých řad kotevních prvků pak bývají menší než u fólií, vzhledem k běžné šířce pásů od 1,0 do 1,08 m ( u fólií pak obvykle 1,5 až 2,1 m), položené pásy se nevlní a nekmitají a namáhají tím kotvy mnohem menší dynamickou silou než je tomu u folií)
• významná je i snazší defektoskopie poruch a jejich opravitelnost při případném zjištění poškození hydroizolační funkce krytiny, zejména pak u starších povlaků, kdy u starších fólií je často lokální oprava velice obtížná až nemožná.

Asfaltové pásy, určené pro tyto jednovrstevné hydroizolačními systémy, označované na trhu např. UNO, MONO či SOLO, se vyznačují především zvýšenou pevností v tahu (v podélném i příčném směru), vyšší tepelnou stálostí, nízkou hodnotou ohebnosti za nízkých teplot a vysokou rozměrovou stálostí. Požadovaných pevnostních vlastností se dosahuje mimo jiné i použitím vysoce kvalitních výztužných nosných vložek, kombinovaných a spřažených, na bázi polyesteru a skelných vláken. Na první pohled se tyto pásy vyznačují oproti běžným pásům pro dvouvrstevné hydroizolace, větší šířkou podélného spoje: min. 120 mm. Širší přesah pásů ve švu je nutný vzhledem k tomu, že do tohoto přesahu se umisťuje jak mechanické kotvení, tak podélný svár. Celková šířka pásu bývá nejčastěji 1,08 m, někdy se vyrábí i ve standardní šířce asfaltového pásu 1,0 m. Asfaltové pásy pro jednovrstevné střešní hydroizolace se zásadně vyrábějí z modifikovaných asfaltů. V našem podnebním pásmu zcela jednoznačně převažují pásy s asfaltovou hmotou modifikovanou na bázi SBS (tzv. elastomerobitumeny) oproti modifikovaným na bázi APP (tzv. plastomerobitumeny).

Norma ČSN 730605-1, platná od 07/2014, s názvem Požadavky na použití asfaltových pásů, na jednovrstvé hydroizolační systémy pamatuje s tím, že uvádí doporučené min. požadavky na technické parametry těchto pásů (ČSN 730605-1 , tabulka 3). Z vybraných údajů lze připomenout: tloušťka min. 4,6 mm, největší tahová síla (podélně / příčně) ≥ 800 N/5cm, největší protažení (podélně/příčně) ≥ 30 %, rozměrová stálost ≤ 0,3 %, ohebnost při nízké teplotě ≤ - 20 0C (pro pásy typu SBS), odolnost proti stékání při zvýšené teplotě ≥ + 100 0C (pro pásy typu SBS), množství základní asfaltové hmoty ≥ 2 900 g/m2.

Specifika návrhu jednovrstevných hydroizolačních systémů

Z hlediska návrhu jednovrstevného systému je nutné respektovat základní požadavky pro navrhování střešních konstrukcí dle ČSN 731901, ale rovněž i některá specifika jednovrstevných systémů, zejména pak tyto:

• jednovrstevný hydroizolační systém se doporučuje navrhovat pro střechy se zvýšeným minimálním spádem, vždy dle doporučení výrobce (výrobcem obvykle doporučovaný minimální spád bývá 3° (cca 5,24 %),
• jednovrstevný hydroizolační systém se navrhuje pouze pro střechy, kde tvoří horní hlavní hydroizolační vrstvu (nepochůzné střechy - bez dalších provozních vrstev),
• detaily jednovrstvých systémů se vždy doporučují provádět tak, aby tyto konstrukce (úžlabí, prostupy, svislá vytažení, okapní hrany apod.) byly provedeny se zesílením detailu podkladním pásem,
• v místech předpokládaného zvýšeného pohybu osob (výstupy na střechu) se doporučuje hydroizolaci rovněž zesílit, případně vhodným způsobem zajistit její ochranu.

V praxi se lze často setkat s chybným návrhem jednovrstevného systému, kdy je hydroizolační pás tohoto typu navržen bez dalších opatření v nedostatečném spádu (např. v úžlabích), nebo navržen jako hlavní hydroizolace v jedné vrstvě na konstrukcích střešních teras. V takovýchto případech, pokud projektant chce z nějakých důvodů použít pás jednovrstevného systému (např. z důvodu jeho lepších mechanických vlastností a pod. ) je vždy nutné použít tento pás v systému dvouvrstvém, tj. v kombinaci s vhodným podkladním pásem, který lze započítat do hydroizolačního souvrství.

Technologie pokládky

Před vlastní montáží pásu je nutné vždy pás rozvinout a ponechat „uvolnit“ ( min. 8 - 12 h před vlastní pokládkou ), teprve poté je možné přikročit k montáži pásu – tímto postupem je minimalizováno riziko vzniku dodatečných deformací pásu při jeho zpracování vznikajících vlivem vnitřního napětí daného výrobním procesem a procesem balení, skladování a pod.

Uvedené pásy se pokládají v jedné vrstvě, jako mechanicky kotvené, běžně s podélným spojem min. 120 - 130 mm a s příčným čelním spojem pak min. 120 až 150 mm, vždy dle doporučení výrobce. Při pokládce je nutné dbát na to, aby čelní spoje sousedních pásů nebyly v jedné linii, ale naopak, aby mezi nimi byly odstupy a vytvářely se tzv. „T-spoje“. Svařování švů u těchto systémů je nejspolehlivější pomocí tzv. „švových“ hořáků v kombinaci s přítlačným válcem. Tato technologie zaručuje kvalitní opracování švů a zároveň se minimalizuje nebezpečí poškození tepelně izolační vrstvy z pěnového polystyrenu EPS. Pokud se použijí pro svařování švů standardní hořáky, opět v kombinaci s přítlačným válcem, pak se doporučuje na takovýchto tepelných izolacích pod jednovrstevný asfaltový pás vložit plošně nebo v pruzích, ochranný asfaltový pás (např. typu V13), chránící tepelnou izolaci od působení plamene při svařování. Doporučuje se provádět kontrolní asfaltový návalek na okraji švu (rovnoměrný, v š. cca 5 - 15 mm), jež je zárukou kvalitně provedeného spoje a je současně snadno vizuálně kontrolovatelný.

Další možností spojení je použít technologii svařování spojů horkým vzduchem. Tato technologie má proti použití svařování plamenem výhodu v zajištění požární bezpečnosti zejména při realizaci skladeb se zateplením pěnovým polystyrenem EPS. Pro svařování pásů se používají obdobné svařovací automaty, jako pro svařování umělohmotných folií, jen s jinou šířkou trysky s ohledem na šířku přesahu u asfaltových pásů.

Fixace jednovrstevného systému

Mechanické kotvení se provádí systémovými kotevními prvky, které se umísťují zásadně do vzájemných přesahů dvou sousedních hydroizolačních pásů, či jejich přířezů. Kotvení je realizováno vždy podle kotevního plánu, který přesně stanovuje rozdělení střechy do jednotlivých zón a počet kotev v těchto zónách. Návrh kotvení vždy zpracovává odborná firma na základě platné evropské normy pro zatížení větrem ČSN EN 1991-1-4 a na základě tahových zkoušek na střeše daného objektu, dle kterých se stanoví vhodný typ kotvy, její základní délka a výpočtová únosnost. Použité kotvící prvky (komplety) musí být určeny pro ploché střechy a s vhodnou antikorozní úpravou (min. 12 Kesternichových cyklů), musí mít certifikát ETA a musí vyhovovat pro kotvení použitého hydroizolačního materiálu do daného podkladu. Pro kotvení hydroizolací z asfaltových pásů používáme podložky a teleskopy z materiálu odolného působení vysokých teplot při svařování švů. Při pokládce pásu na pevný podklad bez tepelné izolace, umisťujeme pod hlavu každého kotvícího prvku kruhovou nebo oválnou přítlačnou podložku určenou pro pevný podklad. V případě pokládky hydroizolace na tepelně izolační materiály používáme komplety šroubu a teleskopu nebo ev. celokovové kotvy s kovovou podložkou, s konstrukcí, která obdobně, jako u teleskopů při našlápnutí chrání hydroizolaci proti protržení hlavou šroubu. V případě pokládky pásů na dřevěné bednění (nebo trapézový plech) je směr kladu pásů vždy kolmý vůči délce prken, resp. kolmý vůči vlnám trapézového plechu. Pokládkou pásů musí být vyloučeno, aby kotvení asfaltového pásu v přesahu neprobíhalo v jediném prkně resp. v jedné vlně trapézového plechu. Okraj podložky pod kotevním šroubem by měl být minimálně 10 mm od vnějšího okraje kotveného pásu – vzdálenost podložky od okraje pásu nesmí být menší. U jednovrstvých systémů je minimální šířka podélného přesahu 120 mm a minimální šířka svaru v místě podložky je pak 60 mm.

Kotvení hydroizolace z asfaltových pásů – jednovrstevný systém

Igor Nechvátal
Büsscher & Hoffmann s.r.o.

Svaz výrobců asfaltových pásů v ČR vydává stanovisko k technologii natavení asfaltových pásů. Stanovisko se vyjadřuje k nástrojům potřebným pro pokládku asfaltových pásů a klimatických podmínkám vhodným pro pokládku. Zaměřuje se na popis technologie plnoplošného natavení asfaltového pásu na pás podkladní tak, aby vznikla funkční hydroizolační konstrukce vytvořená dvěma nebo více asfaltovými pásy a to jak v ploše, tak detailech konstrukce.

Stanovisko ke stažení ZDE.

Na vrcholu stavební sezóny proběhlo dne 22. září 2015 zasedání Svazu výrobců asfaltových pásů v ČR. Zasedání se uskutečnilo v prostorách nové prodejny spol. Charvát v Česticích.

Na programu zasedání byla mimo organizační témata i témata technického rázu. Proto se jednání tradičně účastnili i techničtí zástupci členů SVAP.

Po roce a půl platnosti normy ČSN 73 0605-1 Hydroizolace staveb - Povlakové hydroizolace - Požadavky na použití asfaltových pásů již lze reflektovat uplatňování této normy v praxi. Všichni členové SVAP na tuto změnu již zareagovali a přidávají se i další dodavatelé, kteří se k technickým parametrům asfaltových pásů zavedených ČSN 73 0605-1 přiklánějí. Členové SVAP normě vyhovující pásy přehledně označují registrovanou značkou GARANCE KVALITY. Zákazník tak přímo pozná, že jde o asfaltový pás vyhovující uvedené ČSN. Seznam všech pásů vyhovujících označení GARANCE KVALITY je dostupný ZDE.

Svaz výrobců asfaltových pásů v ČR se setkává s lepením asfaltových pásů k podkladu pomocí různých polyuretanových pěn nebo lepidel, která nejsou pro tyto účely určena a ani jejich vlastnosti nejsou pro účely stabilizace asfaltových pásů vhodné. SVAP proto vydává stanovisko k lepidlům pro lepení asfaltových pásů. Stanovisko ke stažení ZDE.

Značka GARANCE KVALITY Svazu výrobců asfaltových pásů v ČR byla zařazena do Národního programu kvality. V publikaci vydané k této příležitosti Radou kvality ČR je SVAP zařazen mezi nevládní organizace, které se podílejí na realizaci Národní politiky kvality.

Publikace je ke stažení ZDE . Informace o Svazu výrobců asfaltových pásů v ČR a značce GARANCE KVALITY jsou v publikaci uvedeny na str. 150.

Dne 1.června 2014 byla vydána nová česká technická norma:
ČSN 73 0605-1 Hydroizolace staveb – Povlakové hydroizolace – Požadavky na použití asfaltových pásů.

Vznik normy inicioval Svaz výrobců asfaltových pásů v ČR se záměrem nastavení standardu kvality asfaltových pásů zabudovávaných v ČR. Podkladem pro text normy byly již zavedené interní požadavky Svazu na pásy označené značkou GARANCE KVALITY.

Norma ČSN 73 0605-1 navazuje na výrobkové harmonizované normy pro prefabrikované asfaltové pásy pro hydroizolaci střech, spodní stavby a parozábrany a v jejich kontextu stanovuje požadavky na konkrétní technické parametry podle místa použití pásu. Norma tak může sloužit projektantům, realizačním firmám i investorům jako vodítko pro definování obvyklých vlastností asfaltových pásů v podmínkách ČR.

Významné je, že se nad rámec výrobkových harmonizovaných norem se ČSN 73 0605-1 navíc zabývá i množstvím asfaltové hmoty (bez plniv) v krycích vrstvách pásů. K této skutečnosti je potřeba říci, že evropské harmonizované normy pro "asfaltové pásy" množství asfaltu absolutně neřeší. Bohužel však asfalt je významná složka pro výrobu těchto výrobků, mající podstatný vliv na zabudování pásu a plnění jeho funkce v konstrukcích.

Účinnost normy ČSN 73 0605-1 je od 1. července 2014. Již nyní je dostupná v systému ČSN ONLINE nebo u prodejců technických norem.

Svaz výrobců asfaltových pásů v ČR provede v roce 2014 odběry a zkoušky pásů prodávaných v ČR. Cílem projektu je nezávislá kontrola kvality a plnění technických parametrů uváděných v technických podkladech dodavatelů asfaltových pásů. První etapa probíhá od začátku ledna a je zaměřená na vrchní pásy s hrubozrnným posypem.

Kontrolní zkoušky se zaměří i na pásy dodávané členy Svazu, kteří se přihlásili k užívání značky GARANCE KVALITY. Značka GARANCE KVALITY vyjadřuje splnění technických parametrů výrobků definovaných Svazem. Podrobnější informace jsou k dispozici zde.

Značka GARANCE KVALITY a Technická pravidla SVAP 01 - Požadavky na asfaltové pásy Svaz výrobců asfaltových pásů v ČR vydává dokument Technická pravidla SVAP 01 - Požadavky na asfaltové pásy, který stanovuje minimální technické požadavky na asfaltové pásy určené pro konkrétní použití ve stavbě v podmínkách ČR a zavádí značku GARANCE KVALITY pro výrobky, splňující tento předpis. Podrobnosti naleznete v sekci „GARANCE KVALITY“.

Svaz výrobců asfaltových pásů v ČR se účastní veletrhu Střechy Praha. Veletrh se koná od 6. do 9. února 2013 v areálu PVA EXPO PRAHA Letňany.
V rámci doprovodného programu veletrhu proběhla dne 6.2. konference IZOLACE 2013. Svaz výrobců asfaltových pásů v ČR na konferenci informoval o aktuální činnosti a záměrech práce v r. 2013. Hlavní náplní SVAP je tvorba "standardu kvality" stanovením minimálních hodnot technických parametrů asfaltových pásů vyráběných podle harmonizovaných evropských norem. SVAP také zahájil jednání o začlenění "standardu kvality" do českých technických norem.

Informační leták SVAP vydaný k příležitosti veletrhu Střechy Praha je ke stažení zde.
Tištěná verze letáku je k dispozici během veletrhu na stánku Bitumax,  č. stánku 220,  hala 2.

Svaz výrobců asfaltových pásů v ČR poskytuje následující stanovisko k barevnosti břidličných posypů vrchních asfaltových pásů.
Stanovisko ke stažení zde.

Svaz výrobců asfaltových pásů v ČR poskytuje následující stanovisko k výskytu kaluží na plochých střechách.
Stanovisko ke stažení zde.

Význu SVAP ke značení pásů Pluvitec čtěte zde.

Ve dnech 10. a 11. května 2012 se v nizozemském Delftu koná 34. výroční zasedání evropské normalizační komise CEN/TC 254 Hydroizolační pásy a fólie.

Program jednání ke stažení zde.

Svaz výrobců asfaltových pásů v ČR informuje o vztahu mezi plošnou hmotností a tloušťkou podkladních asfaltových pásů.

Leták ke stažení zde.

Dne 27. února 2012 proběhlo zasedání evropské normalizační komise CEN/TC 254 SC Asfaltové pásy. Na zasedáníse řešily především revize existujícíh zkušebních metod pro asfaltové pásy.

Zpráva ze zasedání ke tažení zde.